Přihlásit se k odběru zdroj Fantasy Planet Fantasy Planet
vše o fantasy, sci-fi a hororu na jedné planetě - nejvíce informací o dění na české fantasy scéně
Aktualizace: před 7 hodin 53 min

Kdo se bojí Bílého rytíře?

24. Říjen 2020 - 11:51

Imprintová řada samostatných komiksových minisérií s temnějším laděním populárních hrdinů hlavního DC univerza slaví úspěchy u čtenářů i kritiků ve světě; a nejinak je tomu i u nás. Tituly jako Batman: Zatracení a Harleen naštěstí nebyly jen výstřelem do prázdna, nakladatelství Crew na pult vyložilo i další titul téhle značky – a paradoxně ten nejstarší. Komiks Batman: Bílý rytíř totiž nejprve vycházel ještě pod logem klasického DC Comics, teprve jeho knižní kompletace si zasloužila značku DC Black Label. A tam, přinejmenším svým zaměřením na dospělejší ladění, alternativním pohledem na věc a uzavřeností, rozhodně patří.
Gotham rovná se Batman. Temný rytíř střeží své město před superpadouchy, nasazuje život za jeho duši. Obyčejní lidé k němu musejí vzhlížet nejen jako k hrdinovi, ale snad rovnou i nábožensky, řekli byste si. Chyba lávky.
Obyčejní lidé toho mají tak akorát dost.
Podle některých Batsignál přilákává další a další kriminálníky jako můry. A jiní jsou rádi, když za Batmanovy stíhací jízdy v plně vyzbrojeném polotanku a za epické rubanice uprostřed ulic nezaplatí dalšími kousky svých střech, domovů, nebo rovnou svým životem či zdravím. Mentální stav Temného rytíře navíc získává další a další trhliny lability. Kdo by však mohl samozvaného strážce zastavit a zachránit před ním město, když i policie spolupracuje, nebo se ve správné momenty raději dívá stranou?
Joker.
Respektive – Jack Napier. Muž, který byl Jokerem. Nyní absolutně příčetný, vyléčený, poté, co Batman svého soka v dalším z vypjatých konfliktů „nakrmil“ celou sestavou medikamentů. Muž, který se rozhodl vyléčit Gotham. Mimo jiné i od jeho Temného strážce.
S Batmanem přitom nebude bojovat toxickými plyny, střelnými či bodnými zbraněmi nebo gangem, nýbrž politikou. Rozhodne se stát městským radním a Batmana de facto odstřihnout, obrátit proti němu všechny – dobré občany města Gothamu, policii s Gordonem v čele, i vlastní rodinu.
Ale setkali jste se někdy s plánem, který běžel jako na drátkách? Obzvlášť, když má jeho hlavní strůjce kolem sebe další prvoligové magory?
Samostatný, osmisešitový komiks Seana Murphyho zaujal – scénářem i kresbou, za oběma mladý tvůrce stojí. Svým odvážným, komplexním příběhem a tendencí zabloudit i do jiných vod, než s jakými se v Batmanovi běžně setkáváme – zapojil do něj i témata politická (s jasným levicovým vyzněním) a sociální, než na jaká je mainstreamový komiks zvyklý. A přitom neztrácí tempo nebo zábavnost, nebo prostor pro popkulturní narážky (hlavně batmobily si Murphy-kreslíř vychutnal naplno).
K pohybování dějem navíc nepoužívá jenom postavu titulního hrdiny a Jokera, ale i ostatní charaktery, od Nightwinga přes Harley Quinn po Neojokera. Z hlediska scénáře se mu dá vytknout snad jen občasná přehnanost a přemrštěnost, neuvěřitelnost… což je samo sebou při popisu superhrdinského komiksu absurdní.
Jednohubka. Ale šťavnatá a chutná. Sean Murphy vytvořil komiks, který se stane klasikou nejen v netopýří bibliografii.
Batman: Bílý rytíř
Scénář a kresba: Sean Murphy
Překlad: Štěpán Kopřiva
Vydala Crew, 2020
Počet stran: 236
Cena: 749 Kč

Rozhovor s Jiřím Sivokem, demaskovaným superhrdinou a literátem chytajícím (nejen) svoji šanci

21. Říjen 2020 - 11:29

Na úplný začátek se zkuste našim čtenářům představit: kdo je Jiří Sivok?
To je jednoduché. Otec, manžel, syn a superhrdina, který si občas odskočí zafušovat do tvůrčího psaní v rámci fantastických žánrů.
Na svém kontě máte už slušnou řádku povídek. Jak jste se dostal k psaní?
To asi nebude nikterak originální, ale já vyrůstal v období filmového Pána prstenů, takže jsem se na základní škole rozhodl, že změním svět fantasy trilogií, která se ani za mák nepodobala té Tolkienově. Určitě! Jsem o tom přesvědčen – a když, tak opisoval profesor! To psaní byla taková legrace – pak jsem začal publikovat na literárním serveru Epika, kde jsem dostal opravdovou sodu. Pátral jsem po konstruktivní kritice a náhoda mě přivedla do Jihočeského klubu Obce spisovatelů, kde jsem jí dostal i s kupou dobrých rad od renomovaných autorů.
Můžete nám prozradit o které autory se jednalo? A dokážete říct, kdo z vašich „rádců“ měl na vaše budoucí literární směrování největší vliv?
Těch je řada, ale asi nejvíce mi pomohli v zazačátcích autoři Hanka Hosnedlová a nebo František Niedl, který mimo jiné vydal i super postapo Slunce na útěku. Mimo obec mi ale největší oporou byla Veronika Mayerová. Ta se sice drží v akademickém ústraní, ale je skvělá “šuplíková” autorka. Vždy mě uměla nasměrovat správným směrem, oponovat s argumenty a vysvětlením, což na můj vývoj mělo největší vliv. Mimochodem z jejího pera pochází i doslov Jižní Čechy vražedné a temné, který upozorní i na další super knihy, které se na jihu Čech odehrávají.
Co považujete za svůj největší literární úspěch?
To se mění v čase. Jednou je to úspěch v soutěži, jindy povídka ve sborníku, audiodramatizace Českého rozhlasu podle mého námětu, ale teď je to každopádně publikace Smrt bývá nehezká. To, že se v Golden dog rukopis zalíbil a řekli si: Jo, do toho jdeme!
Dokážete říct, co vás přivedlo k hororu? Přece jen, tenhle žánr v Čechách úplně nefrčí…
Filmový horor mě fascinoval od dětství, ale ten knižní mi otevřel až Stephen King. Později jsem zjistil, že skvělých autorů děsivé literatury je spousta, ale tehdy to byl prostě King. To, jestli horor nefrčí se mi těžko posuzuje, jsem z jižních Čech a tam je ta komunita poměrně silná.
Jak se vlastně stalo, že od úžasné fantasy ságy si najednou člověk odskočí k hororu?
Tak já tu trilogii měl v sešitě místo dějepisu, takže asi tak úžasná nebyla Teď vážně – rozhodně za to může četba. Stále mám rád i klasickou fantasy s meči a magií, ale i tak dávám přednost Barkerům, Simmonsům či Lovecraftům. Takže logicky se mi i myšlenky točí spíše tímto směrem. Ale i teď si napíšu nějakou tu fantasy, žádný strach – zrovna jedna soutěží.
Čímž se oslím můstkem dostáváme k vaší novince, Smrt bývá nehezká. Kdy jste se rozhodl vyměnit povídky za „větší“ příběh?
Nerozhodl. Vlastně mám tu výhodu, že většinu svých prací stylizuji do jednoho universa a propojuji je. Věrného čtenáře tak může čekat nejedno překvapení v podobě návratu nějaké postavy, a nebo narážky na místa, kde se už kdysi stalo něco nepěkného. Jedna část ze Smrti vychází z mé starší povídky Uměl si jen hrát – na těchto stránkách se Bazarová kráska projížděla poprvé. Já jsem obecně časově dost vytížený, takže mi kratší útvary sednou víc, ale mám v šuplíku rozpracované i delší věci, takže když velký třesk dovolí, určitě za čas něco dopíšu.

Čerpal jste při psaní z nějaké konkrétní zkušenosti, nebo je Smrt bývá nehezká čirá fikce?
Samozřejmě, že se jedná převážně o fikci, ale některé situace jsou skutečně ze života. Bazarová kráska je bílý Ford Sierra a můj taťka mě v dětství přesně tímhle autem vozil. Místa, která navštěvujeme jsou mi dobře známa, ať už jde o České Budějovice nebo malou vesnici Člunek. Těch situací, které se mi třeba v dětství staly a já je přizpůsobil, se v knize najde víc, ale poznají je asi jen moji rodiče, manželka a někteří přátelé.
A co vaše literární směřování do budoucna: co byste ještě rád napsal a co máte aktuálně v šuplíku? Zkuste být trochu konkrétnější.
V šuplíku mám rozpracované nějaké romány, ale s rozepsanými věcmi se to má tak, že se musí dopsat (což je náročné), a když to trvá déle, než je zdrávo, autor se změní a s tím i pohled na jeho doposud napsané věci. První projekt se točí kolem tématu strašidelného domu. Fascinovalo mě, jak v amerických domech mají své poltergiesty a kostlivce, a řekl jsem si: proč to sakra neudělat taky, ale jelikož nejsem troškař rovnou jsem stvořil celý děsivý panelák a téměř každý byt v jeho útrobách může vyprávět příběh – nepěkný.
Další rozdělanou prací je kniha mapující posmrtný život a snahu dostat se zpět mezi živé. Tady je toho napsáno docela dost, ale musím trochu ještě pilovat ten ONEN svět.
Poslední a nejčerstvější nedopsané dílko, je velmi volné pokračování Smrt bývá nehezká, ale k tomu se zatím vyjadřovat nechci – některá tajemství by neměla být odhalena
Co podnikáte ve volném čase, když zrovna nepíšete nebo neporážíte lidi autem, ať máte námět na knihu?
Toho je opravdu hodně, pokud zrovna na sobě nemám superhrdinský kostým a v Nových Homolích nesundavám koťata ze stromů, tak pracuji jako manažer v prodejně elektro. Jednou týdně se snažím dostat do florbalové brány a zachytat si se skvělou partou, která mě má ráda (minimálně polovina) – protože pouštím góly. Do toho jsem v loňkém roce začal včelařit a nestačím se divit, co všechno o včelách ještě nevím. V partě našich sousedů se dost často scházíme, aby jsme si zahráli nějakou deskovou hru a dali si i to orošené pivečko. Sem tam ještě napíšu nějakou recenzi pro web časopisu XB-1, ale svůj čas samo sebou trávím i se svýma nezbednýma dcerkama a nejvíc tolerantní ženou, kterou na světě můžete potkat.

Děkujeme za milý rozhovor.

Smrt bývá nehezká. Ale to život mnohdy také…

20. Říjen 2020 - 8:51

Jméno Jiřího Sivoka bude pro mnoho čtenářů neznámé; vždyť své literární ostruhy sbíral zatím spíše jen v povídkových sbornících (i když dostat se do Kočasu je úspěch, to zas ano!). O to větším překvapením je fakt, že ve své hororové novince s názvem Smrt bývá nehezká si Sivok počíná jako skutečný mazák, a ukazuje, že má po literární stránce co nabídnout!
A mimochodem: název knihy je verš vypůjčený z písně Karla Kryla Marat ve vaně, což je formou narážky zmíněno i v knize samotné, to jen pro úplnost.
Horor všedního života
Anotace se snaží naznačit, že v knize na čtenáře nejspíš čeká historka o duchovi a bude mít co do činění s autem. Dobře, máme tu duchařskou historku, ale obalenou do něčeho pro mnohé čtenáře mnohem děsivějšího než je obyčejná „duchařina“. Sivok totiž v příběhu zůstává věren názvu knihy, a tak postupně čtenář proniká do příběhu spisovatele, který přijde o dceru…
Autor se ovšem v žádném případě nesníží k lekačkám a lacinému strašení; ty přijdou na přetřes ve větší míře až v samém závěru a tvoří v podstatě pouhé logické vyústění děje. Ačkoliv to tak na začátku knihy, který trochu skřípe a působí naivně, nevypadá, staví kniha na hutné, temné a ponuré atmosféře. Postupně se seznámíte hned s několika postavami, které nesou svůj vlastní kříž a kterým ovlivnila životy smrt. Ta je tíží, drásá a rozežírá, ničí jim životy, způsobuje rozpad vztahů s okolím…
Právě vyprávění z perspektivy několika osob vcelku překvapí, protože počet stran knihy není zrovna vysoký, a člověk by čekal spíše přímočarý příběh. Jenže po nepříliš přesvědčivém úvodu Sivok rychle přidává plyn a ukazuje svůj vypravěčský talent. Zaujme zejména tím, že všechen ten hnus a utrpení dokáže podat s lehkostí, takže působí jako něco naprosto všedního; jako součást života, kterou ve skutečnosti i je. Žádný patos, ale ani žádné šetření. Hrdinové nevyznívají jako trpící chudáčci, ačkoliv by měly být obětmi (byť v mnoha různých kontextech), snaží se být silní a bojovat.
Postupně se vzájemně nesouvisející osudy protnou, opět s nečekanou lehkostí. Vše zapadne na své místo a příběh (byť nikterak komplikovaný) dospěje ke své pointě. A vy budete vyděšeni. Nikoliv však duchem, ale mnoha lidskými tragédiemi, které jsou dokonale uvěřitelné; všudypřítomným odérem smrti, který příběh nabízí tak nějak mimochodem. Strach lze vyvolávat mnoha způsoby, a Sivok útočí na základní lidské pudy. A právě onen „civilní“ děs je tím, co dělá knihu OPRAVDU děsivou.
Na zadním sedadle
Ale abychom řekli něco i k té duchařsky-hororové stránce knihy: inu, na starých fotkách spisovatel Daniel Hejtman, který je hlavní postavou, objeví, že v jeho autě je „něco“ na zadním sedadle. Nebo spíš někdo. A po smrti své dcery se spisovatel upne k tomu, že právě tento přízrak by pro ni mohl být cestou ze země mrtvých spět do světa živých.
Jak již bylo řečeno, přímé konfrontaci se záhrobím ovšem patří až samotný závěr příběhu, a my bychom se měli zdržet větších spoilerů, tudíž vám tyto kusé informace musí stačit.
Duch dodává příběhu zase trochu jiný druh hrůzy; strach z neznáma a esenci nefalšovaného hororu, trochu toho filmového děsu, kdy dobře tušíte, jakou roli sehraje a co se má stát, přesto scénu sledujete se zatajeným dechem. V tomto ohledu autor příliš nepřekvapí, ale sázku na klasiku mu můžeme vyčítat jen těžko. Navíc vše do příběhu skvěle sedí a opět je třeba říci, že i popis se podařil.
Ještě je třeba se krátce zmínit o postavách, i když vše podstatné již bylo řečeno. Chovají se logicky, mnohdy i přes zoufalou situaci, a v rámci možností i uvěřitelně. Právě ony jsou hybným motorem celého příběhu, právě díky jejich intenzivnímu utrpení se vám příběh zažere pod kůži.
Smrt bývá nehezká je hororem, který překvapí hned v několika rovinách. Příběh je spletitý a svádí dohromady několik postav se společným jmenovatelem: smrtí, která poznamená jejich život. Překvapením je i (zejména po lehce drhnoucím počátku) suverénní styl a samozřejmé vyprávění. A třetím překvápkem je, že Jiří Sivok nepotřebuje bubáka, aby strašil; stačí mu silné lidské příběhy.
Ano, že je Sivok z povídek již vypsaným autorem, je zkrátka znát, a i svůj „velký“ debut zvládl na výbornou. Golden Dog vsadil na dobrého koně; a doufejme, že se s tímto jménem nesetkáváme naposled!
Jiří Sivok: Smrt bývá nehezká
Vydal: Golden Dog, 2020
Obálka: Josef Svoboda
Počet stran: 208
Cena: 199 Kč

Třetí výlet do světa Minecraftu aneb sejmi si svého Withera

18. Říjen 2020 - 6:20

Již potřetí nás Nakladatelství Crew prostřednictvím svých komiksových knih zve do světa Minecraftu – a tentokrát na vás čeká jeden “velký”celoknižní příběh s názvem Chodí Wither okolo. To, že je kniha vydána v rámci série Crew Kids není náhoda; stylizace kresby i náročnost příběhu totiž bude vyhovovat mládeži, a to spíše té mladší, řekněme těm, kteří už umí plynule číst a občas zvládnou nějaké to obtížnější slovo.
Po prvních dvou stránkách budete mít jasno: tenhle příběh vážně není pro starý. Už jen to, že hlavními hrdiny jsou teenageři-dvojčata je jasným signálem, a jak již bylo zmíněno, děj příběhu je jednoduchý, rozsah zkušenější čtenáře neuspokojí a kresba rozhodně nemá artové ambice. To ovšem neznamená, že to není zábava.
Pokud se podíváme na kresbu podrobněji, pak je vše v typické kostkovité úpravě jak se na Minecraft sluší; jedinou výjimkou jsou hrdinové, respektive lidské postavy, což je trochu překvapení a ortodoxní minecfarťáci s touto skutečností budou možná trochu bojovat. Jinak se dočkáte minecraftovsého světa v plné parádě, včetně převzetí některých herních mechanik. Vše se snaží být patřičně hranaté a kresba postav utíká do lehké manga stylizace – do superhrdinských komiksů má proklatě daleko a příliš si nehraje na množství detailů. Je spíše jednodušší, jasná a výstižná.
Oba hlavní hrdinové jsou živí, neustále se pošťuchují (jak se na sourozence sluší) a jsou samý průšvih. A tak se stane, že během průzkumné výpravy vypustí do světa obávaného Withera, jedno z nejhorších monster celého Owerworldu. Cahiře a Orionovi, jak se dvojčata jmenují, nepomůže v boji ani jejich mentor, obávaný lovec monster – Wither ho slupne jako malinu a vydá se terorizovat okolí. To si samozřejmě dvojčata odmítají nechat líbit, a tak se vydají na lov. A cestou potkají nečekaného spojence…
Děj je přímočarý a akční. Panely jsou plné mávání zbraněmi s použitím mnoha “bojových” citoslovců. Nevypadá to příliš dynamicky a některé zvuky pobaví, ale celkově má člověk dojem, že se neustále něco děje a že kniha má dynamiku.
Dobře, za dospělého nic moc. Ale já nejsem cílovka. Tak jsem předal komiks do rukou povolanějšího čtenáře – svého sedmiletého syna. A nastala vlna nadšení. Neustálé jéé, tati koukej, to je dobrý a další projevy nadšení doprovázené neustálým ukazováním různých detailů a legrácek… Na syna Chodí Wither okolo udělalo silný dojem a přečetl 76 stran za tři dny; a že to není žádný velký čtenář.
Zajímavý je i závěr knihy, ve kterém kreslířka a autorka scénáře Kristen Gudsnuková ukazuje, jak celý komiks vznikal; zejména se věnuje vzniku postav a převod z tabletu až na barevný papírový komiks. A také představí svého psa, který se stal předlohou pro jednu z postav.
Pokud Chodí Wither okolo padne do správných rukou, udělá spoustu radosti a přinese mnoho zábavy. A vzhledem k tomu, jak je v Čechách Minecraft populární, se určitě potenciálních čtenářů najde spousta.

A takhle vypadá Wither, kdybyste náhodou nevěděli

Minecraft: Chodí Wither okolo
Scénář: Kristen Gudsnuková
Kresba: Kristen Gudsnuková
Překlad: Filip Škába
Vydala: Crew, 2020
Počet stran: 88
Vazba: brožovaná
Cena: 199 Kč

City Blox: Jak si postavit sídliště

15. Říjen 2020 - 8:10

Dobře, to byl vtip, dospělácká varianta City Bloxu se samozřejmě jmenuje Ubongo, ovšem platí to i naopak, totiž že jako dětská alternativa k Ubongu je City Blox bezmála perfektní.

Kostičky, destičky, kartičky

Kostičky jako z dětské stavebnice (mně osobně to připomnělo dětská léta), základové destičky, kartičky s výřezy představujícími půdorysy domu, školky a supermarketu – a úkol pro každého hráče postavit co nejrychleji všechny tři stavby.
Jeden zvolí čtyři různé stavební kostky do nabídky, ze které si všichni vyberou, a buď kostku umístí na libovolný „pozemek“, nebo ji jako nehodící se odloží, a když mají nehodící se dvě, vymění je za jednu vhodnou. Jakmile kartička s výřezem přesně pasuje na stavbu, máte splněno, jakmile to platí o všech třech, máte dohráno, jakmile jste první, máte i vyhráno.
Samozřejmě, že nesmíte jednou umístěnou kostku přesouvat, ani zkušebně přikládat výřez, jestli jste fakt správně odhadli polohu.
Když závěrečné přiložení neklapne, vrátíte jednu kostku jako penále (to by byla motivace pro stavební firmy: když se jim něco nepovede, šup s cenou o čtvrtinu dolů) a hrajete dál, jako by se nechumelilo; ovšem marná sláva, už máte zpoždění a nějaký lepší architekt vás asi trumfne.
Zachránit vás může leda událost, ke které dojde po dokončení každé stavby a dle libovůle náhody pomůže nebo uškodí, jenže možná jemu a možná vám, možná jednomu a možná taky všem.

Ať děcka trénují

V rámci redakce zatím nebyl City Blox vyzkoušen na dětech ani na krysách, nicméně tipujeme velký úspěch u těch prvních. Hra je totiž velice svižná: pořadí je důležité jen při výběru materiálu, stavět mohou už všichni současně, a při nejjednodušší variantě se každá budova skládá ze tří až čtyř kostek, takže zanedlouho je hotovo. Pestrost zajišťuje celkem 36 karet krajiny čili úkolů, a kromě toho čtyři stupně náročnosti. (V těch dalších vyháníte stavby do patra.)
Je ovšem vhodné, aby se do hry pouštěli až malí počtáři, protože na kartičkách krajiny jsou nakresleny pomocné značky a kdo si je umí odpočítat, má výraznou výhodu.
Jednu výtku bychom ale měli: totiž že při rozebírání staveb nebylo úplně lehké od sebe některé kostičky oddělit, ale třeba to bylo jen v naší škatuli, a i kdyby ne, jen ať děcka posilují, česká pobočka Lega hledá zaměstnance každou chvíli…
Kromě toho hra snad rozvíjí i nějakou tu prostorovou představivost a podobné psychologické nesmysly, ale tomu už nerozumíme, coby dospěláci se vyznáme toliko ve hrách či hračkách.
Každopádně pokud si váš potomek rád hraje se stavebnicemi a současně navštěvuje první stupeň základní školy, vezměte City Blox v potaz při výběru letošních vánočních dárků.

City Blox
Autor: Jacob Berg
Počet hráčů: 2 – 4
Doba hry: 15 min.
Doporučený věk: 6 let
Čeština: pravidla ano, materiál bez textu
Vydal: Dino Toys s.r.o.
Cena: 749 Kč

 

Birds of Prey luští Zdrojový kód

12. Říjen 2020 - 13:24

První kniha Birds of Prey byla velmi dobrou představovačkou, která nastínila čtenářům zajímavou minulost celého tria hlavních protagonistek. Barbara Gordonová alias Batgirl, dcera komisaře Gordona a Batman v sukních, Black Canary, dáma, která demoluje nepřátele svým křikem a Huntress, smrtonosná a paličatá maskovaná bojovnice – to jsou ty, které potírají zločin v ulicích Gothamu. Záda jim kryje „velký bratr“ Oracle čili geniální počítačový mág Gus; a společně tvoří opravdu úderný a soudržný tým. Nebo snad…?

Druhá kniha Birds of Prey, Zdrojový kód,  se od představování a vysvětlování posunuje do mnohem akčnějších poloh. Na počátku na čtenáře čeká krátký jednosešitový příběh o umění obchodu s realitami a poté dva třísešitové akčňáky. V prvním z nich nazvaném Vojáci štěstěny musí Black Canary čelit nové hrozbě, ženě jménem Blackbird, která nejprve rozvine schopnosti svých žáků, aby je následně mohla absorbovat, druhý, Zdrojový kód, pak přináší bližší pohled na Guse aka Oraclea, který bohužel (pravda, vlastní vinou!) nemá v týmu takovou pozici, jakou by si přál.

Pokud Birds of Prey z něčeho těží, pak jsou to scénáře. Všechny tři příběhy jsou dobře napsané, chytře zamotané, mají hlavu a patu a i přes akční ladění nejsou jen přímočarou rubačkou. Nic dopředu není úplně jasné – a v tom je velká část zábavnosti.

Na druhou stranu je větší množství akce mírným handicapem. Některým panelům chybí dynamičnost a iluze pohybu, některé působí lehce zmateně a budete muset chvilku zkoumat co že se to vlastně děje. Oproti tomu statičtější kresba má přesně toho ducha superhrdinského komiksu, který čtenář očekává (a zná z první knihy). Silné pevné linky, spousta detailů, zajímavé vizuální nápady a slušná práce s těžištěm panelu; tady je všechno v pořádku a dokonale přesvědčivé. I práce s panely, je zdařilá, a oko čtenářovo potěší vizuálně lahůdkové celostránkové kresby, alternativní obálky a černobílá verze obálky každého sešitu.

Hrdinky pózují, přičemž kreslíři Roge Antonio, Claire Rodeová a Breno Tamura nedávají přehnaně na odiv jejich ženskost, trousí hlášky a samozřejmě bojují. A pokud by vám náhodou nestačilo ústřední kvarteto, pak si v téhle knize zahostuje například Green Arrow, Nightwing nebo třeba Catwoman s Poison Ivy.

První kniha byla zajímavější tím, že nabízela pohled do minulosti hlavních hrdinek. Akční superhrdinské příběhy samy o sobě už jsou lehce šablonovité a těžko v nich vymyslíte cokoliv inovativního, zvlášť pokud se musíte pohybovat v předem vymezených hranicích stanovených univerzem DC. Z tohoto hlediska je tedy nejzajímavější příběh Zdrojový kód, který představuje mozek Birds of Prey včetně pohledu na jeho minulost.

Zdrojovému kódu se nepodařilo udržet hodně vysoko nasazenou laťku, ale pořád lze hovořit o velmi solidním průměru s několika zajímavými momenty. Hlavní zbraní knihy jsou chytře napsané příběhy a zdařilá statická kresba 

Birds of Prey: Zdrojový kód

Scénář: Julie Bensonová, Shawna Bensonová

Kresba: Claire Roeová, Roge Antonio a Breno Tamura

Překlad: Michael Talián

Vydala: Crew, 2020

Počet stran: 168

Vazba: brožovaná

Cena: 299 Kč

TZ. Smrt bývá nehezká – Další zářez jihočeského hororu

9. Říjen 2020 - 6:16

Po knihách Kazatel od Honzy Vojtíška a Dítě tmy od Miroslava Pecha přichází nakladatelství Golden Dog s dalším hororovým autorem z jihu Čech. Je jím Jiří Sivok, který se představuje příběhem Smrt bývá nehezká.

Zapomeňte na Christine, zapomeňte na jiná vražedná auta. Na Českobudějovicku se mezi majiteli střídá vůz, který s sebou vozí něco velmi temného. A jeho majitelé nic netuší. Alespoň ne do chvíle, než je pozdě. Spisovatel Daniel Hejtman ve voze ale vidí cestu, jak se spojit s mrtvou dcerkou.

Kniha Smrt bývá nehezká vychází 23. října 2020.

Odkaz pro objednání knihy: https://www.goldendog.cz/produkt/smrt-byva-nehezka/

 

ANOTACE

VY ZNÁTE PŘÍBĚH SVÉHO AUTA?

Spisovatel Daniel Hejtman se vyrovnává s životní ztrátou. Po smrti dcery se rozpadá i jeho manželství. Ale zůstává ještě jeden stín. Stín uvnitř jeho starého vozu. Stín na starých fotografiích… Je temná postava přítel? Cesta, jak se spojit s mrtvými? S milovanou dcerkou? Anebo se Dan chystá na cestu krvavé temnoty?

Jiří Sivok

Smrt bývá nehezká

Vnitřní ilustrace a ilustrace obálky: Josef „Pepe“ Svoboda

Grafická úprava a sazba: Michal Březina

Formát: brožovaná, 208 stran

Žánr: horor

Cena: 199 Kč

 

O AUTOROVI

Jiří Sivok (1988) se překvapivě narodil. Už jako malé dítě toužil sát lidem krev, a tak se v dospělosti stal pojišťovákem. Následně si přál bičovat poddané, a tak se změnil v manažera. Od patnácti let se protloukal jihočeskými literárními kotlinami a také založil HSF klub (horor, sci-fi, fantasy). Z jeho neznámých prací je nejvíce známá povídka Úsek dopravních nehod, která byla přepracována Českým rozhlasem do audio verze, jež je dohledatelná k poslechu na internetu. V současnosti můžete na Sivoka narazit v Nových Homolích, kde v superhrdinském obleku pomáhá zralým dámám do přechodu a sundává koťátka ze stromu. Obvykle ta, která tam sám předtím pověsil.

Publikace:

  • Příběhy noci (2010, Epika)
  • Poselství píšťaly (2013, Epika – společný sborník)
  • Tiché písky (2014, Epika – společný sborník)
  • Papírová pavučina (2017, Epika – společný sborník)
  • Kočas (2016, Nová vlna – společný sborník)

 

O NAKLADATELSTVÍ

Golden Dog vznikl v roce 2015 jako nakladatelství Martina Štefka, které se zaměřuje na hororovou, napínavou a fantastickou literaturu českých autorů. V nakladatelství doposud vyšlo:

  • Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (2015)
  • Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi (2015, elektronicky)
  • Za tebou (kolektiv autorů, 2016)
  • Martin Štefko: Agentura: První tým (2016)
  • Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji (2017)
  • Honza Vojtíšek: Sešívance (2018)
  • Martin Štefko: Zatracenci (2018)
  • Martin Štefko: Agentura: Střepy minulosti (2019)
  • Honza Vojtíšek: Kazatel (2019)
  • Petr Boček: Mízožravci (2019)
  • Howard Speciál 2019
  • Vostrá krása (kolektiv autorů, 2019)
  • Miroslav Pech: Dítě tmy (2020)
  • Martin Štefko: Mrtvé ženy (2020)
  • Dračí Hlídka (fantasy RPG, 2020)
  • Tereza Kadečková: O dracích a lidech (2020)
  • Jiří Sivok: Smrt bývá nehezká (2020)

Chystané publikace:

  • Co číhá v temnotě (sborník hororové poezie, říjen 2020)
  • Howard Speciál 2020
  • Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (2. upravené vydání, prosinec 2020)
  • Mort Castle: Cizinci (leden 2021)
  • Ludmila Svozilová: Achernar (únor 2021)
  • Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí (duben 2021)
  • Monica J. O’Rourke: Utrpení těla (květen 2021)

Pevnost 10/2020: Podzimní nášup knih

8. Říjen 2020 - 6:28

Filmy v době coronavirové

Se sledováním filmů v kině to vpravdě stále není žádná sláva, ale to nezabrání členům pevnostní hlídky, konkrétně třeba komiksovému odborníkovi Pepovi Horkému, v tom, aby vás vybavil kupou zajímavých informací o jedné z nejoblíbenějších ženských superhrdinek – Wonder Woman. Dozvíte se vše o jejím původu a vývoji až do podoby v jaké jí známe dnes. A co si budeme říkat, za současnou popularitou téhle hrdinky v našich luzích a hájích stojí hlavně právě filmové zpracování téhle půvabné Amazonky v podání sympatické Gal Gadot. Nyní se někdy v budoucnu – až coronavirus dá – můžeme těšit na druhý filmový kousek s názvem WW8. A na co se v něm můžete těšit, ptáte se? Inu, to vám napráší nikdo jiný než Pepa Horkejch.

Ale nebojte, ani tentokrát nechybí pár filmových tipů. Pokud máte nervy z oceli a pro strach uděláno, můžete s Jakubem Mercem navštívit Chatu. Michal Tesáček vám povypráví o druhé Chůvě na zabití a s Mulan se do boje vydala Kateřina Stupková. Případně můžete vsadit na Nové mutanty, k nimž se přidala Vendula Kreplová. Pro náročnější diváky je tady Tenet (Kateřina Wimmerová) nebo seriálová novinka Vychováni vlky (Daniel Storch).

Fantastický říjen

V říjnovém čísle se můžete těšit třeba na slovenského hrdinu Juru Jánošíka, protože Svetozár Olovrant vydal druhý výživný román o dobrodružstvích tohoto zbojníka s názvem Juraj Jánošík a parní templ. A věřte, že tohle nebude žádná nudná hodina historie. Pokud nevěříte mně, pak určitě budete věřit všemocnému králi Pevnosti Martinu Fajkusovi, který jako bonus přibalil i rozhovor se samotným autorem.

Frčeli jste na příbězích o Katniss? Pak nastražte ušiska, protože Kateřina Stupková vám napráší všechno podstatné o prequelu k Hunger Games Balada o ptácích a hadech (Suzanne Collinsová). A jak všichni jistě víte, Kačka je víc než zběhlá v žánru Young Adult, proto si připravila také Pána čarodějů od české spisovatelky Petry Slovákové. Na náročnější čtenáře čeká Wojta Běhounek s Čaropisci od Roberta Jacksona Bennetta. Ano, toho Bennetta, jehož v naší malé kotlince známe především z trilogie Božská města! Milovníci akce se mohou připojit třeba k Borisi Hokrovi, který se podíval na novinku ze světa Warhammeru Malekithovu zhoubu od Williama Kinga, nebo k Martinu Bečvářovi při cestě na Půlnoční frontu (David Alan Mack) a hledání Zmizelých (Benedict Jacka) ve světě Alexe Veruse.

A kdyby se vám zdálo, že je toho fantasy málo, tak můžete zavítat do povídkové rubriky, kde na vás číhají Problémy na krásného od Michaely Kubíčkové.

Scifisti to mají v říjnovém čísle trochu složitější, ale přeci jen se pro ně taky něco najde. Tak třeba tady je Monika Dvořáková se Zhrouceným časem od Blakea Crouche, jehož proslavil především cyklus Městečko Pines, nebo Tomáš Dostál se space operou Tiamatin hněv (James S. A. Corey) ze série Expanze. Případně je tady ještě několik minirecenzí sci-fi – Věk supernovy (Liou Cch´-Sin), Médium (William Gibson) a Odkaz Protektorů (Jan Kotouč). A v případě nouze je tady ještě povídka Život proti zákonu od Radovana Kolbaby.

Komiksáci a komiksačky, pařemeni a pařmenky, deskovkáři a deskovkářky a historici s historičkami

Na jaké říjnové komiksy se můžete těšit? Inu, třeba takový Jakub Zahradník vám představí komiks Noelle Stevensonové s názvem Nimona pojmenovaný podle hlavní hrdinky, která je čarodějkou a dala se do učení k Ballisterovi Temnotajovi; ten by se od ní nicméně mohl učit, jak být správným záporákem. Krom toho se tenhle redaktor pustil do Načmárance (Serge Lehman) a na chvilku skáknul za členy Sebevražedného oddílu, kteří se sčuchnuli už popáté. Pokud máte rádi pohádkové hrdiny jako jsou Dorotka ze země Oz, Wendy ze Země Nezemě a Alenka z Říše divů, pak byste neměli minout Mezi světy, protože podle Kateřiny Stupkové určitě neprohloupíte. A nakonec poněkud nepovedený kousek Milada Horáková (Michal Tesáček). A kdyby vám to náhodou nestačilo, je tady ještě příloha! Tentokrát se můžete těšit na nové začátky Batmana s podtitulem Já jsem Gotham.

Ve videoherní sekci v novém čísle najdete izometrické RPG Pathfinder: Kingmaker Definitive Edition, akční Marvel´s Avengers, šílené Captain Tsubasa: Rise od New Champions (Karel Kališ) a realtimová strategie Iron Harvest (Jakub Kovář). Deskovkáři se od Jakuba Zahradníka dozví, jak se vydařil gamebook Oz (ano, hádáte správně, že se jedná o Čaroděje ze země Oz) a karetka Similo, ve které provětráte své znalosti z antické mytologie.

V říjnové lekci dějepisu čekají příběhy dvou historických osobností. Indickou královnu banditů Phúlan Déví si vzala na starost Františka Vrbenská a o vyčůraném podnikateli Rayovi Krocovi známém tím, že koupil značku McDonald´s, vám povypráví Tomáš Bandžuch.

Říjnové číslo je opět plné užitečných informací, které by vám zaručeně neměly uniknout, pokud to s fantastikou myslíte vážně! Takže šup šup do trafiky, aby na vás ještě zbylo!

Nesnáším Pohádkov: Brutální, pastelově barevný a trochu přeslazeně pohádkový komiksový nářez

6. Říjen 2020 - 10:42

Nesnáším Pohádkov je komiks, který tak trochu klame tělem. Základním motivem je totiž kontrast mezi vizuálním zpracováním a obsahem. Co vidíte na obálce? Jasně, rozjuchané pastelové barvy, roztomilou holčičku se zelenými vlasy a růžovými šatičkami… STOP! Ta obrovská sekera pokrytá šlemem by vám přece měla napovědět!

První svazek série Nesnáším Pohádkov s podtitulem A jestli neumřela, vyšiluje dodnes je ve své podstatě jednoduchých příběhem o tom, kterak Getruda putuje pohádkovou zemí a hledá klíč, který jí z tohohle pitomého pekla dostane. Přitom jí jdou po krku nejrůznější protivníci, které posílá hodná (a všehoschopná) královna říše. Moc nepomáhá ani to, že hlavní hrdinka je uvězněná v těle roztomilé holčičky, ačkoliv jí díky pobytu v Pohádkově pomalu táhne na čtyřicet – ale to není nic, co by nevyřešila pořádná dávka alkoholu.

Pod lehce infantilním vizuálem se ovšem „nečekaně“ ukrývají ryze dospělácké prvky: opravdu brutální násilí, spousta neslušných výrazů, morálně pochybná hlavní postava… A právě tady přichází ten kontrast! Ono násilí v roztomilé komiksové podobě vypadá mnohdy opravdu legračně a zatraceně přitažlivě; tvůrci do spousty panelů vkládají i všemožné vizuální legrácky a kravinky, takže hromada mrtvol způsobí široký úsměv a jako akt násilí ji budete vnímat jen okrajově. Do toho se postavy všemožně ksichtí a pitvoří, takže mnohdy je jejich výraz tak přeslazený, že jsou vlastně na ránu.

To samé rádobysprostá slova – kdo kdy slyšel v pohádce mluvit sprostě? A tak přesto, že jsou vytažena mnohem větším fontem, jsou modifikována tak, aby bylo jasné, o co jde (viz třeba výše použité vymrkaný nebo zastlaný, mračky a další). Ačkoliv se to nejspíš nebude zdát jako složitost, je třeba vzdát hold překladateli, protože počeštění mohl být místy solidní oříšek.

Z celé knihy je jasné jedno: Skottie Young tuhle šílenost stvořil s jediným cílem: bavit čtenáře. Odskočil si od všech těch svých vážných a oceňovaných projektů pro Marvel a trochu upustil páru v zemi pohádek. Hlavní postava nemá de facto žádné limity a řádí v Pohádkově jako černá ruka. Autor se ovšem ani za mák nebál využít tradičních (i méně tradičních) pohádkových propriet. Narazíte na zlou čarodějnici, hodnou královnu, draka, zlouna žijícího v tajemném hradu na kopci. Cítíte ten odér parodie? A autor zašel ještě MNOHEM dál. Vypůjčil si spoustu filmových klišé, ze kterých si dělá legraci kde jen může (a může skoro všude!). Gertruda trousí hlášky a stránky jsou napěchované všemožnými vtípky. Vtipně působí i začátek každého sešitu, kdy se objeví vypravěč uvozující novou kapitolu, kterého vždy potká fakt ošklivý osud.

K požitku z téhle akční jízdy pomáhá i kresba. Jak jsme již řekli, nese se v tónech sytých pastelových barev a pevných linek. Snaha evokovat roztomile pohádkové prostředí vychází na výbornou. Zároveň je třeba upozornit i na práci s panely, která je zdařilá a dodává celému příběhu dynamiku. Young se nebojí ani celostránkových, případně dvoustranných panelů, přičemž velmi dobře dokáže využít toho, že při studiu obrázku se zaměříte nejprve na určité detaily (většinou postavy) a teprve pak věnujete pozornost širšímu okolí, takže teprve pak si plně uvědomíte, na co se to vlastně koukáte.

První svazek série Nesnáším Pohádkov je našláplou akční jízdou, která vás bude bavit. Nic víc a nic míň. Ale pokud občas máte chuť vypnout mozek a užít si štědrou porci ujetých legrácek, pak je A jestli neumřela, vyšiluje dodnes přesně tím pravým ořechovým pro vás.

A jestli neumřela, vyšiluje dodnes (Nesnáším Pohádkov 1)

Scénář: Skottie Young

Kresba: Skottie Young

Překlad: Michael Talián

Vydala: Crew, 2020

Počet stran: 136

Vazba: brožovaná

Cena: 349 Kč

Rozpolcení: tak trochu rozpolcená sbírka hororových povídek

3. Říjen 2020 - 6:39

„Starýmu dědkovi Matesovi umřel ten jeho čokl…. no, už asi nic novýho není,“ zamýšlel se namáhavě prasohlav.

Výborně, to je novinek. Za tu dobu tady chcípnul pes.

Pepík s odporným zafrčením otřel sopel o hřbet ruky. Dokonce i takový Glum z Pána prstenů měl vybranější chování, než tento chlapec… (str. 22)

 

Vtipem a reálností k odlehčení situace

Nebudu tvrdit, že všechny kousky jsou realistické (to ani náhodou), ale co mě na nich bavilo, byly právě ty realistické prvky – otrávený puberťák na vesnici u babičky, člověk trpící paranoiou, kterého vyděsí hra a potřebuje se ze svých pocitů vypsat, nebo někdo, kdo věří na mimozemšťany. Ani Rozpolcení ale neunikli vážnějším tématům jako je šikana, alkoholismus, sebevražda nebo vražda; v žádné z povídek však není nic vzhledem k jejich rozsahu zpracováno nijak detailně. Pro odlehčení autoři vsadili na klasiku a tou jsou odkazy na filmy, herečky, jiné spisovatele, historické události, hudební skupiny a specifické písně nebo dětské říkanky. Například v Přání smrti je zmínka o Shannyn Sossamon (hrála v Sinister 2 či Pojídači hříchů), Na okraji propasti je vyloženě jmenován Slenderman, Ondřej Kocáb zase perfektně napsal povídku v povídce, a ještě stihl krátce střihnout cameo Poeova Havrana. Na druhou stranu povídka Žrádlo mi přišla od začátku do konce jako nádherná parodie podobající se úvodu filmu Zombieland, kde si Ondřej Kocáb bere na paškál „klasickou americkou rodinu“ nebo spíš to, jak ji vnímá široká veřejnost, a navíc do ní vepsal takový vtip o váze, že se tomu směju ještě teď.

 

Morbidní obezita, vrtěl hlavou dietolog, musíte si hlídat váhu.

To taky dělala. Koukala na ni každý den; váha dlouhé roky ležela nahoře na skříni.“ (str. 70)

 

Ten určitě znáte, ale v trochu jiném podání, co?

Některé jsou dlouhé, některé krátké…

Délka povídek se logicky liší, stejně jako se mění jejich kvalita, protože v každé antologii se najdou slabší kousky (záleží na vkusu čtenáře, proto nebudu jmenovat) ale musím říci, že paradoxně mě nejvíc oslovila ta nejkratší s názvem Bezpečí domova, která je i přes svou krátkost úderná a překvapivá. Fakt, že se během těch pár stránek střídají pohledy, není toho moc vysvětleno a většina je vlastně jen přímá řeč, jenom podtrhuje údernost „nezobrazených“ událostí, které čtenáři automaticky poběží hlavou.

Autor versus Autor

Ve sbírkách se podvědomému srovnávání čtenář nevyhne. Může se snažit, seč mu síly stačí, ale stejně to vždycky skončí tím, že od jednoho autora se mu těch povídek líbí víc nebo se mu prostě lépe čtou. Z tohoto autorského dua pro mě osobně byl tím pravým Ondřej Kocáb. Přišlo mi, že píše víc odlehčeně, zábavně a čtivěji. Jeho povídky plynou i přesto, že zpracovávají těžší téma (Ježíšek, Chlapec, který miloval včely). Tím netvrdím, že od Honzy Vojtíška se mi žádná povídka nelíbila, ale popravdě pro mě jeho první povídky Rozpolcených místy drhly. Pořádně jsem dokázala ocenit až Přání smrti, Tep a Autobusáka, ve kterém zvládl skvěle napsat dětské postavy s věrohodnými reakcemi, kde si většina z nás vzpomene, jak někde, kdesi v hloubi téměř zapomenutých dětských let existoval takový človíček i na našem sídlišti, chodil do naší školy nebo si hrál na tom hřišti, kam jsme chodili i my.

V čem ten horor tkví

Rozpolcení ve mně zanechali trochu rozporuplné pocity, protože na jednu stranu některé povídky vyvolaly spíš nostalgii než děs, u jiných jsem se nasmála (věřím, že jsem nebyla jediná) a rozhodně jsem dokázala ocenit veškeré ty odkazy, které se autorům do povídek vkradly (Ne, že ne! Já vás tam vidím!). Horor téhle knihy spočívá v těch reálných prvcích, v těch postavách, jež autoři vytvořili, a u kterých si čtenář řekne „Takovýho magora posedlýho smrtí znám taky“ nebo „Takhle se naši před rozvodem hádali taky! To i lítaly talíře!“. Protože mysl funguje jak chce a dokonce i vzpomínky podobající se reálným scénkám Rozpolcených ve čtenáři zase vyvolají ty staré známé pocity. Dětskou bezmoc a strach. Boj někoho blízkého se smrtelnou nemocí. Zvládání či nezvládání psychických problémů. Pánové Kocáb a Vojtíšek se v určitých povídkách opravdu vyznamenali, ale nejvíc vždy samozřejmě záleží na čtenáři samotném.

Ondřej Kocáb, Honza Vojtíšek: Rozpolcení

Vydala: Nová Forma, 2020

Počet stránek: 313

Cena: 167 Kč

TZ: Vychází LEGIE: Nová série Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové!

2. Říjen 2020 - 9:34

Spisovatelé František Kotleta a Kristýna Sněgoňová, nejzářivější hvězdná dvojice naší fantastické edice, spojili své síly  v nové sci-fi sérii Legie. Na příběhy z ní se můžete těšit již brzy, první svazek s názvem Operace Thümmel vychází  22. 10. 2020!

Vítejte v sérii Legie – novém světě Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí!

Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. Taková jsou pravidla tam venku. Lidé je zjistili v den, kdy na jejich planetu zaútočila invazní flotila neznámé civilizace. Krátká, ale tvrdá válka srazila lidstvo na kolena a udělala z něj otroky mimozemských dobyvatelů. Otroky, kteří si zaslouží život, jenom pokud budou svým majitelům věrní a užiteční. Ale dokud stojí poslední voják odporu, je tady vždycky naděje. Minimálně na pořádnou pomstu. A možná i něco víc…

Vychází nová česká hra na hrdiny: Dračí hlídka

1. Říjen 2020 - 8:29

Máte rádi fantasy hry na hrdiny? Pak by vám rozhodně nemělo uniknout, že na konci září vstoupila do prodeje dlouho očekávaná stolní RPG hra Dračí Hlídka.

Dračí Hlídka je česká hra inspirovaná Dračím Doupětem a zahraničními tituly jako Dungeons & Dragons a Pathfinder. K hraní tedy není potřeba víc než papír, tužka, dvě kostky a notná dávka představivosti. Hry na hrdiny hraje typicky skupina hráčů (dobrodruhů) a jeden vypravěč, který postupně odhaluje tajemství svého příběhu nebo předpřipraveného příběhového modulu.

Autor Dračí Hlídky Pavel Ondrusz tak se svým týmem vyplňují na české scéně mezeru po dlouho nevydávaném Dračím Doupěti a komplexnějších zahraničních hrách. Inspiraci právě Dračím Doupětem tvůrci nepopírají. Je pro ně naopak velmi důležitá. Rozhodnutí o počátku tvorby Dračí Hlídky dokonce předcházely vyjednávání se zástupci firmy Altar o koupi autorských práv, která však neskončila úspěchem. Namísto toho tak vznikl projekt, jenž měl českou roleplayovou scénu oživit jednoduchými pravidly středověce laděného fantasy světa.

Dračí Hlídka používá stejně jako její vzor šestistěnnou a desetistěnnou kostku, osobní deníky a pracuje s podobnými rasami a povoláními. Oproti starému “Dračáku” však mají postavy více zvláštních schopností, které mohou v průběhu hry získávat, a Hlídka tak přináší spousty nových možností.

Válečník má obrovskou paletu bojových triků, které může v boji použít a díky kterým může více taktizovat. Zcela nové a unikátní je pak povolání Klerika. Zmizely naopak přebytečné tabulky a v herních mechanikách překonané procentní hody. Aby byl start hry jednodušší a rychlejší, jsou popisy povolání navíc rozděleny do samostatných bloků (pro první a pro vyšší úrovně). I pro úplné začátečníky je tak snadné se ve hře zorientovat, začít hrát hned a detaily nechat na později. Hlavní důraz je tak kladen na zábavu, nikoliv na lpění na pravidlech. Ta zde nejsou proto, aby hráče omezovala, ale naopak aby jim pomáhala.

Základních hrdinských povolání je v Dračí Hlíce šest: Válečník, Hraničář, Alchymista, Kouzelník, Zloděj a Klerik. Každé povolání se každou úrovní učí nové schopnosti či profesní dovednosti a způsobů, jak je hrát, je nespočet. A přestože je Dračí Hlídka stylizovaná jako drsná a krvavá středověká fantasy, kde magie nehraje ústřední roli, mají vybrané postavy přístup k maně, duševní síle či boží přízni. Běžné herní situace se pak řeší hodem kostkou na předem určenou dovednost, přičemž vypravěč rozhoduje o úspěchu či neúspěchu postavy.

Kromě pravidel, kostek a ukázkových deníků postav (které navíc obsahují i příběhy postav), vydává Dračí Hlídka na svém webu i předpřipravená dobrodružství, která mohou vypravěči použít. Na stránkách najdete také ilustrovaný generátor postav a fanoušci se mohou brzy těšit také na mobilní aplikaci, plug-in pro virtuální tabletop systém Roll20, videotutoriály a mnoho dalšího.

Jsme moc rádi, že se nám podařilo projekt dotáhnout do zdárného vydání. V samém začátku nás finančně podpořilo na 130 přispěvatelů a dnes za hrou stojí obrovská podpora fanouškovské základny. Po pěti letech vývoje se tak Dračí Hlídka může pochlubit stovkami fanoušků na sociálních sítích, podporou více než 70 volnočasových institucí mládeže po celém Česku i na Slovensku a stále se rozrůstajícím obsahem pro příznivce ve formě nových dobrodružství a světa Domoviny.

Cena Dračí Hlídky u nakladatelství Golden Dog je 499,- Kč.

 

 

Juraj Červenák: Štrkáč Callahan

29. Září 2020 - 8:44

Juraj Čevenák je jedným zo slovenských spisovateľov, ktorí sú známi aj v Čechách. Niektoré knihy mu vyšli a stále vychádzajú najskôr práve tam, a až potom v jeho domovine. Takou bol aj román Chřestýš Callahan, ktorý vydalo vydavateľstvo Brokilon ešte v roku 2013. No a práve tieto príbehy vyšli teraz aj na Slovensku, v novom šate, s ilustráciami známeho a vynikajúceho Michala Ivana. Keďže nie všetci túto knihu poznajú, pozrime sa Štrkáčovi alias Chřestýšovi na jeho jedové zúbky.

Daždivé noci v Boot Hille sú plné problémov…

To si klušete v daždi, celý mokrí, tešíte sa na teplý saloon v Boot Hille, hrejivú fľašu whisky, a v tom vám do cesty vbehne nejaká černoška. Ženské zakaždým znamenajú problémy. Také, aké Callahanovi spôsobila táto, by vás napadli leda v najhoršej nočnej more. Vraví sa, že pomsta je najlepšia studená. Tentokrát to platilo doslova. Také hordy zombíkov, čo sa vyhrnuli na obyvateľov Boot Hillu a nemilosrdne ich likvidovali, už zrejme Divoký západ tak ľahko neuvidí. Ako vždy, zostalo to na Štrkáčovi, aby prišiel záhade na kobylku a zjednal nápravu. Podľa toho, čo sa dozvedel, dievčina mala pádny dôvod byť nasratá a túžiť po pomste. Lenže smola, bola len prostitútka a navyše čierna. Preto nemala právo na nič. V každom prípade si z toho môže mužská časť tejto zapadnutej diery vziať ponaučenie. Nikdy nepodceňuj pomstu ženy, nech je akejkoľvek farby pleti a veku. Mohol by si prísť nielen o svojich úžasných 20cm, ale navyše sa stať zombíkom.

Cesta k Bráne duchov je lemovaná mŕtvolami…

Štrkáč Callahan je lovec hláv. Doslova. Jazdí z miesta na miesto a vždy vyňuchá nejakého zločinca, na ktorého je vypísaná odmena. Niekedy idú veci hladko, inokedy naráža na nepríjemnosti, kam sa pohne. Začalo sa to v bordeli Black Rose, kde Štrkáč stretol šerifa Pika. Vydali sa na spoločný lov bandy Jednookého Quentina, ktorú mal Callahan v hľadáčiku už dlho. A ťažkosti sa ohlásili takmer okamžite. Quentin s bandou drancovali, kadiaľ chodili. Avšak prišiel na psa mráz. Teda objavil sa Štrkáč, ktorému sa ťažko uniká. No nepríjemnosti pokračovali, keď sa Callahan stretol s výpravou akéhosi Williama Henryho Jacksona. Bol to fotograf a prieskumník a uniesli mu priateľku Vigriniu. Teraz ho má Callahan na krku a spoločne čelia nebezpečenstvu, ktoré im hrozí od neznámeho nepriateľa aj od Barkera, prezývaného Old Stonehand. Tomu pomáha indiánsky kmeň, ktorého náčelník je legendami opradený N´tou-win. Možnože budú musieť spojiť sily. Pretože to, čo na nich číha v hlbokých jaskyniach je strašnejšie, než všetko, čo kedy títo ostrieľaní chlapi videli. Skutočne ožívajú bytosti z indiánskych legiend, či je to niečia blbá hra? Kto prežije, bude asi ešte dlho trpieť nočnými morami.

Nádej zomrie zrejme predposledná…

Na Divokom západe nájdete mnoho ľuďmi opustených miest, zapadajúcich prachom prérie, kde žijú iba duchovia. No nájsť mesto bez jediného obyvateľa, posiate krvavými škvrnami ako puberťák vyrážkami, tak to je divné aj na tento kút zeme. Saloon je prázdny, stoly prevrhnuté, peniaze sa váľajú kade tade. Je jasné, že toto miesto bolo opustené dobrovoľne nasilu. Ale kto/čo mohlo spôsobiť takúto spúšť? Kým si stihne Štrkáč ponamáhať mozgové závity, doklušú šerifovia zo všetkých okolitých mestečiek. Navyše na miestnu banku plnú striebra má zálusk banda Starého Clantona. Vyzerá to na boj šerifovia vs. banditi. Lenže netušia, že sa všetci strašne mýlia. Zlo, ktoré pozabíjalo miestnych, si brúsi zuby aj na prechodných obyvateľov. Treba zistiť, čo je tým nebezpečenstvom, či sa bude dať zničiť a vážne sa zamyslieť, či vôbec niekto má šancu v tomto boji uspieť. Callanah sa však nikdy nevzdáva. Predsa len, pripravil by sa o riadny balík peňazí.

Fantastický western s nádychom humoru…

Niet nad to, keď sa autor pri písaní dobre baví, keďže jeho dobrá nálada a spokojnosť sa potom odrazia  aj v dielku, ktoré vytvorí. Takým príkladom je aj Štrkáč Callahan. Juraj Červenák miluje Divoký západ, či už je vo filmovej, či knižnej podobe. No má aj svojich obľúbených hrdinov a filmových tvorcov, ktorých s chuťou obsadil do rolí v niektorej z troch noviel, zahrnutých v tejto knihe. Potešíme sa so Samom Hawkensom, Barkerom alias Old Shaterhandom či N´tou winom. Mená sú zmenené, no každému milovníkovi winnetouoviek je jasné, o koho ide. Prieskumník Jackson zase evokuje postavu Indiana Jonesa. Predlohou Jednookého Quentina sa stal slávny režisér Quentin Taratnino, ktorý by sa úlohe zloducha určite potešil aj v reále. Medzi skutočné legendy patria aj bratia Earpovci.

Čo možno prekvapí je to, že Červenákovi hrdinovia majú často úplne odlišné charaktery, než by sme čakali. Nuž… autorom je všetko dovolené a po prečítaní knihy budete určite súhlasiť, že takéto zmeny tieto príbehy dobre a zaujímavo okorenili.

Samotný Callahan je kapitola sama o sebe. Žiadny kladný hrdina, ktorý robí iba správne veci a nezištne bráni slabších. Ide mu najmä o peniaze a vlastné pohodlie. Preto je väčšinou chybou spoliehať sa na neho. Urobí, čo musí a odkluše si svojou cestou. Napriek tomu mu budete pri nezvyčajných dobrodružstvách držať palce a pravdepodobne si ich od napätia aj poriadne obhryziete.

Ak ste sa ešte so Štrkáčom (Chřestýšem) Callahanom nestretli a nebojíte sa slovenského textu, je načase sa zoznámiť. Pretože aj napriek tomu, že román už nejaký ten rôčik má, je to stále sakramentsky dobré čítanie.

 

Juraj Červenák: Štrkáč Callahan

Jazyk: slovenština

Ilustrácie: Michal Ivan

Vydalo: Artis Omnis

Rok vydania: 2020

Väzba: pevná

Počet strán:  237

Cena: 13,50 EUR