Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Rád se ale pustím do čehokoli. Epická fantasy, space opera, komiks...  Mým posledním objevem je Usagi Yojimbo, králík dbalý samurajské cti s proklatě rychlým mečem.

A ještě foto, to abyste mě poznali, když se potkámě někde na CONu :)

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
9 let 10 měsíců

Moje příspěvky

Dovolte mi na začátek recenze citovat klasika, kterého nebude 90% čtenářů/ek Pupíků znát. Tenhle výrok Arnolda Rimmera mi přijde jako brilantní shrnutí osmého sešitu Pupíků.
RIMMER: Nakonec se staneš tím, co nejvíc nenávidíš. Jen se na sebe podívej. Urážlivý, bezohledný, cílevědomý, necitelný. Podobáš se mi víc než já sám.

Nedávno jsem tu zmiňoval příběh naprosto zásadní pro moderní upírský mýtus. Draculu. A stejně jako je Dracula důležitý pro všechny moderní upíry, tak je Válka světů od Herberta George Wellse zase zakládajícím románem mimozemské invaze. A stejně jakou v případě Draculy, i zde nezůstalo jen u knihy – kráčející třínohá monstra opékající pěchotu i bojové vozy plamennými paprsky, to si prostě říká o adaptaci. 

Jsou legendy, na které se nesahá. Teď to tedy bude znít trochu divně, protože tahle legenda je osahaná snad ze všech stran, ale jsou prostě věci, které s ní ještě nikdo neudělal, alespoň ne takhle veřejně a Drákula od Netflixu JE kontroverzní.

Čtenářský redaktorský občasník je opět zde, tentokrát s trochu delší přestávkou. Nakoukněte Petrovi pod čtecí pokličku a inspirujte se jeho momentálním robotím a hracím rozpoložením.

Situace, kdy je jeden z týmu očividně zrádce, akorát nevíme který, je oblíbená scénáristická záležitost, protože se kolem ní dobře píšou jak dialogy, tak akce. A pokud se to navíc stane v týmu, jenž je složený ze členů, kteří se mezi sebou nemusí, a jediné, co jim brání pozabíjet vše v okolí, je bomba v hlavě, pocit paranoii a příležitost se vyřádit je tím větší.

Knižní novinky začátkem roku jsou poměrně nevděčná disciplína, protože vydavatelé s informacemi zatím škudlí. Vzpamatovávají se po předvánočních uzávěrkách a počítají skromné zisky i po novoročních slevách. Každopádně tu naštěstí máme i takové, kteří šlapou do pedálů celý rok. 

Tramvaj č. 1852 je Lady Fuckingham pro nové tisíciletí a temnou dimenzi. Tramvaj č. 1852 je důstojný záskok při čekání na dalšího Carltona Mellicka III. Tramvaj č. 1852 je ukázka, jak by asi psal Lovecraft, kdyby psal porno. A hlavně, Tramvaj č. 1852 je opravdu zábavný horor, který kombinuje děs kosmického podivna a sex.

Ať už by PAX: Draugova oběť dopadla jakkoli, než se na ní podíváme, je nasnadě zhodnotit a shrnout celou sérii. PAX totiž dorazil úspěšně k poslednímu dílu, a tak se sluší a patří shrnout, zda to stálo za to.

 Je to jedno z velkých žánrových klišé. Superhrdinu si někdo někam pozve pod průhlednou záminkou a následně se ho snaží zničit. A hrdina se samozřejmě nedá. Zhruba tak je to i s Černou rukavicí.

Spider-man/Deadpool: Bokovky jsou něco konceptem mnohem víc fajn než nějaký ucelený Spider-manovo/Deadpoolový příběh, který mi k téhle dvojce ztřeštěných hláškařů prostě nesedí. 

Stránky