Je to skoro měsíc, co u nás vyšel český překlad dalšího pokračování známé série, Harry Potter a prokleté dítě. Hm… Další pokračování je možná trochu silného slovo, jedná se o divadelní hru, kde se o autorství dělí scénárista Jack Thorne, režisér John Tiffany a samozřejmě i stará známá J. K. Rowlingová. Ti všichni nám chtějí umožnit náhled do kouzelného světa našeho dětství, když už je „po všem“. Nejen toto je však důvod, proč si knihu odmítám přečíst…

Po dlouhé době se vrací na stránky Sardenu sloupky. A ten první nemohl napsat nikdo jiný, než Jan Křeček, který se zaměřil na literární ankety.

Snad na žádnou akci se každoročně netěším tak moc, jako na Festival Fantazie v Chotěboři. A to jsem ještě před pár lety prohlašoval, že mě nikdo na žádný con nedostane ani párem volů.

V historii sardenských sloupků vynikají dva fenomény: sloupek vánoční/novoroční a sloupek o knihách, které nás ovlivnily. Na Wikipedii píší, že „sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje“, z čehož vyplývá, že (pokud považujeme Wikipedii za důvěryhodný zdroj) jen málokterý ze zdejších sloupků je skutečně českým sloupkem...

Jorika na znamení nevěří, ale já vyplňuji veškerý volný čas v léčebně tím, že nadbíhám následujícím šancím, a to jedné po druhé a zase zpátky. Přinesou mi štěstí? Asi.

"Dobrá, Jacku, padáme odsud." Tedy, to jsem si myslel...