Rob Williams – Sebevražedný oddíl 4: Pozemšťané v plamenech (Rebirth)

Schefikův blog - 19. Říjen 2019 - 17:47
ANOTACE: Amanda Wallerová je zvyklá dostat všechno, co chce. Z pozice ředitelky Operační skupiny X osobně vybrala členy svého Sebevražedného oddílu, který pro ni odvede veškerou špinavou práci, jakou mu zadá. Tentokrát však to, co Amanda chce, patří jednomu z nejsmrtonosnějších Supermanových protivníků – a nikdy nebylo tak důležité to získat. Rozrůstající se mezinárodní spiknutí [...]
Kategorie: Bloggeři

Robert Galbraith – Smrtící bílá

Schefikův blog - 19. Říjen 2019 - 10:40
  ANOTACE: Čtvrtý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové „Viděl jsem, jak zabili dítě.“ S těmito slovy jednoho dne navštíví utrápený mladý muž soukromého detektiva Cormorana Strika a prosí ho o vyšetření zločinu, jehož byl údajně svědkem v dětství. Třebaže je mladík zjevně nevyrovnaný, jeho příběh zní věrohodně. Než ho ale detektiv stihne vyslechnout, muž [...]
Kategorie: Bloggeři

KOMIKS: Marjorie Liu - Sana Takeda, Netvora 3: Azyl

Agent JFK - 18. Říjen 2019 - 0:00

Maika Půlvlčice nemá šanci uniknout hledáčku arkanických mocností, a tak hledá úkryt před hrozící válkou v uprchlickém přístavním městě Pontu – ale ani tam jí nebude azyl poskytnut zadarmo.

Poté, co Maika pátrala po pravdě o minulosti své matky na prokletém Ostrově kostí, našla jen málo odpovědí a mnohem víc otázek. Stále nad ní visí stín Šamanské císařovny, jejíž masku, artefakt propůjčující moc nad bohy, nedávno aktivovala. Majitelé různých úlomků masky by rádi získali i ten Maičin – Půlvlčice proto prchá do svobodného města Pontus, kde chce najít útočiště. Výměnou za to má ale aktivovat další z vynálezů své pradávné příbuzné – Pontský štít, která má město ochránit před blížící se válkou. Zinn, tedy netvor, který sídlí v Maičině těle, má stále obrovský hlad - postupně ale získává samostatnou podobu, a kráčí tak své hostitelce po boku. Monstrum i Půlvlčice už vědí, že musí spolupracovat a navazují spolu hlubší pouto. Jakožto hlavním postavám je jim také věnován největší prostor, nicméně děj neztrácí nic ze své rozvětvenosti a komplikovanosti.

Během prvních dvou dílů nám Marjorie Liu představila početný zástup postav, z nichž se většina v Azylu vrací na scénu. Rozhodně se nedá říct, že by byly vizuálně zaměnitelné – Sana Takeda si opět mistrovsky vyhrála s kresbou i jemnými detaily jednotlivých obličejů, bohužel i přes to je velmi těžké se v postavách vyznat. Taková už je Netvora – každý, kdo za sebou má předchozí díly série, ví, že se jedná o svět neskutečně bohatý, ale také zmatený a lehce překombinovaný. Na čtenáře se tu valí velké množství reálií, postav a událostí na opravdu malém prostoru. S ohledem na časový odstup, s jakým jednotlivá pokračování vychází (to čtvrté vyjde v angličtině teprve začátkem tohoto října), se všechny tyto informace člověku zákonitě vykouří z hlavy. Ideální je tedy číst sérii na jeden zátah anebo alespoň prolistovat předchozí knihy. Nejenže jinak nemáte možnost řádně příběh ocenit, ale vlastně se v něm nebudete ani moci dobře orientovat.

Samotný styl, kterým autorky svět budují, se samozřejmě nezměnil – Netvora se stále zaměřuje na zobrazení krutého světa stiženého válkou a jejími důsledky, potkáváme hlad, bídu a uprchlické tábory. Nechybí ani násilí, to vše s lehkou příchutí hororových prvků, steampunku a magie. Atmosféra, kterou Takeda příběhu dodává svou kresbou, je pak naprosto jedinečná. Využití barev skvěle zrcadlí aktuální dění a stránku za stránkou se opět jedná o vizuál, na který se neomrzí koukat. Co se Azylu daří lépe než Krvi, jeho předchůdci, je navázání na předchozí příběh. Elegantně vrací do hry některé dějové linky, které zůstaly zapomenuty v prvních sešitech, a spojuje vše dohromady. Prostor tu dostávají i jiné postavy, než sama Půlvlčice – hlavně její dva stálí společníci, Kippa a Ren. Okruh hlavních postav se nám ale přece jen trochu ustálil a čtenář už získává pocit, že je začíná znát.

Třetí Netvora zakončuje ve velkém stylu, ničím menším než ukázkovým cliffhangerem. Ani dřív se samozřejmě nejednalo o komiks, kde by byla o dramatické dění nouze (spíše naopak), v Azylu se ale daly věci pořádně do pohybu, a nezbývá než trpělivě vyčkat překladu The Chosen. Samozřejmě kvůli bohatému světu Maiky Půlvlčice bude také dřív či později nutné znovu sáhnout po prvních dílech a osvěžit si děj. Ale to lze, stejně jako jakoukoli zmatenost, tomuto nejen vizuálně fascinujícímu příběhu lehce odpustit.

 

Marjorie Liu, Sana Takeda – Netvora 3: Azyl
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 168, brožovaná
Rok vydání: 2019
Překlad: Filip Škába
Cena: 449 Kč

KomiksCrewM. LiuS. TakedaNetvora
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2048: Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4

Comics Blog - 17. Říjen 2019 - 18:38

Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Vydání má 112 barevných stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Scénář: Xavier Dorison
Kresba: Caroline Delabie, Ralph Meyer

Těšil jsem se na pokračování komiksu "Hrobař", i když mi nakonec trvalo docela dlouho se k němu dostat. Western m baví a v tom komiksovém podání prostě vypadá i v dnešní době dobře. Jen to ukazuje na to, že western prostě není mrtvý a že pořád žije, že jsou tu autoři, kteří ho dovedou k lidem přivézt zpátky, a to v příbězích, které jsou prostě dobré. A takový je i "Hrobař". A je takový i v případě dalších dvou dílů, a to těch, které jsou obsaženy v komiksu "Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4". Ty navazují na to, co se událo v knize "Modrá Crew 11: Hrobař 1 a 2", i když zde se řeší nový příběh, který zabere rovnou oba sešity, jež jsou zde obsaženy. První se jmenuje "Lidožrout ze Sutter Campu" a druhý "Hippokratův stín" a hlavní postavou obou je - samozřejmě kromě Hrobaře a jeho dvou dámských společnic a supa - také muž, kterému říkají Lidožrout. Jménem si pak říká Jeronimus Quint.

Jeronimus Quint je zajímavá postava, a co si budeme povídat, za ty dva díly na sebe strhne tolik pozornosti, že vám možná přijde zajímavější než ti kladní hrdinové. Je to i proto, že se jedná o postavu, která je jednoznačně ambivalentní. Na jednu stranu byste ho rovnou nejradši nechali jít na šibenici, na stranu druhou, když ho budete chvíli poslouchat, nebudete mít pochyb o tom, že v tom, co dělá, je něco, co by alespoň trochu mohlo být prospěšné nejen pro jedince, ale i pro lidstvo. Na jednu stranu skutečně bestie, na stranu druhou člověk velmi inteligentní, který vás dovede dostat. Asi ho nebudete mít rádi, ale něco v sobě prostě má. Něco zajímavého, co vás možná nepřiměje mu fandit, ale budete doufat, že se ještě v nějakém příběhu objeví, protože to je charakter, který do příběhu přinese něco nového.

Hrobař se ze staré známosti vydává po stopě Lidožrouta, o němž si myslel, že je dávno mrtvý. Je to hon kočky s myší, ale vše je tak dobře podáno, že vlastně nevíte, kdo je liška a kdo je myš. Tohle je na komiksu "Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4" skutečně povedené, nemluvě pak o tom, že je místy hodně drsný a to, co Jeronimus Quint někdy vymyslí - a vymyslí tedy potažmo i Xavier Dorison - je skutečně zarážející, zajímavé a až dechberoucí, pokud vás baví psychologie výborných záporáků. A to zrovna mě baví. dojem z knihy "Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4" mi trochu kazil všudypřítomný humor, kdy já bych klidně ocenil dramatičtější příběh s menší dávkou humoru. Třeba takový, který prezentoval právě hlavní záporák. Některé jeho vtipy jsou tak černohumorné a tak drsné, že to skvěle sedí k jeho osobnosti. Na první pohled takový hodný medvídek, na pohled druhý šílenec. Nebo génius. to už je na vás, jak si to přeberete.

S knihou "Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4" nám nakladatelství Crew přineslo pokračování skvělého westernového příběhu. Vůbec by mi nevadilo, kdybychom podobných westernů mohli číst více. Je to něco, co mě skutečně babí a co jen dokazuje to, co si já myslím už nějakou dobu - western vůbec není mrtvý žánr, jenom je třeba, aby se ho chopili schopní autoři. Jejich příběhy pak budou stát za to a western zase ukáže, že má smysl, že v jeho žánru je pořád co vyprávět. A trojice Dorison, Delabie a Meyer rozhodně prezentují, že tomu tak je, jsou těmi schopnými, kdo může western posouvat. Možná je trochu paradoxní, že western nejlépe umí Evropané, ale stačí se podívat na nejlepší westerny filmové. Ten úplně nejlepší najdete u italského tvůrce. A Francouzi podle všeho tenhle žánr umí také dobře.

Komiks "Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4" zakoupíte na stránkách Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Modrá Crew 1: Ekhö - Zrcadlový svět
Modrá Crew 2: Ekhö - Zrcadlový svět
Modrá Crew 3: Okko
Modrá Crew 4: Třetí zákon 1 a 2
Modrá Crew 5: Třetí zákon 3 a 4
Modrá Crew 6: Dlouhý John Silver 1 a 2
Modrá Crew 7: Dlouhý John Silver 3 a 4
Modrá Crew 8: Ekhö - Zrcadlový svět 5 a 6
Modrá Crew 9: Orbital 1 a 2
Modrá Crew 10: Orbital 3 a 4
Modrá Crew 11: Hrobař 1 a 2
Kategorie: Bloggeři

Nový titul z nakladatelství Epocha

Agent JFK - 17. Říjen 2019 - 0:00

Kristýna Sněgoňová

Z Ř Í D L A

Po úspěšném debutu Krev pro rusalku se zhruba po roce vrací Kristýna Sněgoňová na pole fantasy literatury se svým novým románem Zřídla.

Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla – skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak – třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie. Vítejte v magickém světě, který by klidně mohl být tím naším.

Odkaz na knihu: http://epocha.cz/kniha/kristyna-snegonova-zridla-prvni-vydani-brozovana/

E-kniha: https://www.palmknihy.cz/sci-fi/zridla-201934

Románový debut Kristýny Sněgoňové Krev pro rusalku (2018) byl jednou z nejočekávanějších knih minulého roku a nedávno vyšel i jako audio kniha v podání Michala Jagelky. Díla této

nadějné české autorky jsou k nalezení v mnoha sbornících, v časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou Zadostiučinění (Pevnost 03/2015), v roce 2017 si to zopakovala s povídkami O snílcích a snovačích (Pevnost 03/2017) a Sobotní směna (Pevnost 12/2017). Její povídky se stále pravidelněji objevují i v antologiích, jako například Ve stínu Říše (2017), kde ohromila a vyděsila příběhem "Na vlastní kůži", nebo ve volném pokračování antologie Ve stínu apokalypsy (2018). Chybět její jméno nebude ani ve třetím díle Ve stínu magie (říjen 2019).

KRISTÝNA SNĚGOŇOVÁ (* 1986)
Tak trochu záhadná žena, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných. Doposud napsala nespočet novel a povídek. Narazit na ně lze například v již zmíněných antologiích Ve stínu Říše (2017) či Ve stínu apokalypsy (2018) a chybět nebude ani ve třetí chystané antologii Ve stínu magie, která vyjde 17. října 2019.

INFORMACE O KNIZE

Titul: Zřídla
Autor: Kristýna Sněgoňová

Ilustrace na obálce: Wayne Miller
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Brožovaná, 110 x 180 mm
1. vydání,400 stran
DMC 299 Kč
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-216-5

O NAKLADATELSTVÍ
Dominantním směrem ediční koncepce Nakladatelství Epocha je literatura faktu a historie, ale velký prostor je věnován právě fantastice. Ta přináší tituly žánrů sci-fi, fantasy i hororu. Věnuje se zahraničním i tuzemským autorům. Dominantní pozici zaujímají knihy nejtajemnějšího autora současné české fantastiky Františka Kotlety a akčně hororový urban-fantasy seriál Kladivo na čaroděje, který se postupně stal mezi fanoušky kultem. Většinu vydaných knih lze zakoupit také v elektronické podobě a některé tituly ve formě audioknih.

Nakladatelství Epocha
Kaprova 12/40
110 00 Praha 1
www.epocha.cz
https://www.facebook.com/Nakladatelstvi.Epocha
https://www.facebook.com/FantastickaEpocha

EpochaFantastická EpochaK. SněgoňováFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

Fabrice Le Hénanff – Wannsee

Schefikův blog - 16. Říjen 2019 - 14:16
ANOTACE: Vila ve Wannsee na předměstí Berlína, 20. února 1942. Patnáct vysokých představitelů Třetí říše se zde na popud Reinharda Heydricha sešlo, aby prakticky naplánovalo „konečné řešení židovské otázky“. Po jejich konferenci neměla zůstat ani stopa, přesto se zápis jednoho z účastníků zachoval. Le Hénanffův komiks vychází z dobových dokumentů. Působivou kombinací umělecké nadsázky a [...]
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: Gareth L. Powell, Jiskry války

Agent JFK - 16. Říjen 2019 - 0:00

Posttraumatický syndrom je mrcha zákeřná, váleční veteráni by o tom mohli vyprávět hodiny. O tom, jestli trpí nočními děsy a paranoiou také generálové, kteří dávají rozkazy ke genocidě a rozhodují tím o bytí či nebytí tisíců, o tom se moc vědeckých studií nepíše. A co teprve musí prožívat UI integrovaná do vesmírné útočné lodi…

Inteligentní válečná kosmická loď Vrtošivá fena byla zkonstruována pro boj, ale je znechucena svou účastí na zmiňované genocidě během poslední války. Zbavená výzbroje se snaží odčinit, co spáchala. Recept na nápravu účasti na válečné genocidě? Nechat se zaměstnat Záchranným sborem, organizací, která stojí mimo všechny mocenské struktury, nepodléhá žádné civilizaci a jejím posláním je pomáhat lodím v tísni. Vaše viny budou smazány. To platí jak pro inteligentní válečnou kosmickou loď, tak i pro její posádku.
Když se v soustavě plné starobylých artefaktů, vyrobených z celých planet, ztratí civilní loď, vydává se Vrtošivá fena s posádkou samotářů pod velením kapitánky Konstanzové na záchrannou výpravu.
Nejsou ale jediní, kdo po ztracené lodi pátrá.

Jiskry války se rozhodně nemají za co stydět a nic nepředstírají. Space opera se musí odehrávat ve vesmíru a je nutno cestovat do nekonečna a ještě dál. Zapadlé planety, kde chcípnul pes, ale i přetahovaná soupeřících vesmírných aliancí o to, kdo má větší lodě a může díky tomu šéfovat většímu kousku vesmíru, křehké příměří, jež může porušit i hlasitější kýchnutí některého z generálů, sedících na vrcholku vratké, pokojně vypadající mírové dohody, to všechno jsou Jiskry války.
Vyprávění v první osobě, ale z pohledu různých protagonistů příběhu, je z počátku trochu rozptylující a musíte důsledně hlídat názvy kapitol, jež tvoří jména těch, kterým zrovna vidíte do hlavy. Jakmile přistoupíte na autorovu hru a začnete rozlišovat, kdo zrovna mluví, začne se příběh sypat mnohem plynuleji a vy zjistíte, že tak úplně nemá jednoho hlavního hrdinu. Navíc, ne všichni, kdo mají co říct, jsou lidé.
Princip umělé inteligence je nedílnou součástí mnoha scifi románů a v případě kosmické lodi jde přece jen o něco trochu jiného než u androida, který doma pomáhá s nádobím nebo hlídat děti a rozhodne se, že chce být člověkem. Powell si vynašel vlastní originální způsob, kterým lodě ke svojí osobnosti přicházejí a ten vám nebudu prozrazovat. V každém případě není Vrtošivá fena v ději jen do počtu jako líbivá dekorace. Má vlastní názor na spoustu věcí a její osobnost se formuje na základě prožitých zkušeností. Díky tomu se záhy z inteligentního nástroje stane zásadním hybatelem děje.

Nemůžu si pomoct a berte to jako kompliment, ale párkrát jsem si při čtení vzpomněla na Firefly Joshe Whedona. Posádka Vrtošivé feny v mnohém připomíná partu vesmírných kovbojů, které svedla dohromady náhoda, ale nakonec bojují za stejnou věc. A jsou i další důvody, proč na vás místy dýchne ta správná westernová a dobrodružná atmosféra příběhů, kdy jde o čest, vlastní důstojnost a sebeúctu a teprve potom o principy, hierarchie a příslušnost k systému.

Ač má kniha svá rozuzlení a nedá se mluvit o otevřeném konci, přesto zůstává ještě dost nezodpovězených otázek, na jejichž zodpovězení snad nebudeme muset dlouho čekat. Gereth L. Powell a jeho hrdinové ve svém příběhu zdaleka neskončili.

Ukázku z knihy si můžete přečíst ZDE.

 

Gareth L. Powell
Jiskry války

Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatelství:Triron
Rok vydání: 2019
Počet stran: 288
Cena: 329 Kč

RecenzeLiteraturaSci-fiG. L. PowellTriton
Kategorie: Bloggeři, JFK

Jason Aaron – Avengers #2: Světové turné

Schefikův blog - 15. Říjen 2019 - 13:01
ANOTACE: Monumentální bitva proti temným Nebešťanům je u konce a oficiálně vzniká nový tým Avengers. A základnu má rovnou na vrcholu světa. Odtamtud musí čelit Namorovi a jeho Obráncům hlubin či nové podobě ruského superhrdinské týmu zvaného Zimní stráž. A to má ještě americká vláda v rukávu pár překvapení! Dále poznáte zbrusu nové Agenty Wakandy! [...]
Kategorie: Bloggeři

Thomas Harris – Mlčení jehňátek

Schefikův blog - 15. Říjen 2019 - 9:07
ANOTACE: Nejslavnější kniha série o Hannibalu Lecterovi, geniálním vrahovi s chutí na lidské maso. Podobně jako v Červeném drakovi se tu vyšetřovatel FBI – tentokrát ovšem žena Clarice Starlingová – obrací právě na něj, aby pomohl s dopadením jiného šíleného zabijáka, muže přezdívaného Buffalo Bill pro jeho zálibu stahovat své oběti zaživa z kůže. Ambiciózní [...]
Kategorie: Bloggeři

UKÁZKA: Laird Barron, Kev je můj chleba

Agent JFK - 15. Říjen 2019 - 5:49

1/
Jako kluk jsem byl celej pryč do Humphreyho Bogarta. Toužil jsem po plstěným klobouku a baloňáku. Chtěl jsem nosit bouchačku, kouřit cigára bez filtru a měřit si přimhouřenýma očima fajnový dámy s dlouhejma nohama a norkovou štólou přes ramena. Dychtil jsem pronásledovat padouchy, mstít bezpráví a nastolovat mír.
Když jsem přežil dospívání a stal se ze mě chlap, odhalil jsem bezvýchodnej, komickej paradox – tíživej úděl každýho soukromýho očka, náramný tajemství, který vám šestákový romány a černobílý filmy zatajej: s každou hádankou, kterou náš neohroženej detektiv rozluští, s každým tajemstvím, který odhalí, s každým zločinem, kterej vyřeší, je svět o něco nešťastnější plac. Takže jsem to rozlousk a stal se radši gangsterem. Víc peněz, víc ženskejch, lepší hadry. Co se záhad týče, těch je mnohem míň. A koeficient mizérie? V zásadě stejnej.
Stal se gangsterem. Tři slova, který vydaj za kupu knih. Jak se stalo, že jsem skončil na nejsevernější pobočce Outfitu,  to je truchlivá sága. Vyprávění o tom, jak jsem tomuhle životu unikl, není o nic míň pochmurný, zato o dost kratší.

LETĚL JSEM PRVNÍ TŘÍDOU z Anchorage do Nome, protože mě tam Outfit poslal na pracovní prázdniny.
Šéf mě objal kolem ramen.
„Izajáši,“ pravil. „Udělej pro mě něco, synku. Pokoukej se na zamrzlý krajinky, nafoť polární záři a třebas i nakřápni nějakou tu kebuli. Uvidíme se za pár měsíců.“
Možná to neřek přesně takhle, ale skoro tak. Chtěl tím říct, že mám všude slídit a ujistit se, že je v zákulisí všecko cajk.
Ten kšeft mi moc nevoněl. Nome není ze žádnýho hlediska špičkovej post. Popravdě ho spíš hlavouni v Anchorage a Chicagu využívaj jako mafiánskou trestaneckou kolonii. Do krutýho mrazu posílaj jen dva typy lidí – chlápky se speciálním nadáním a budižkničemy. To se teď bavíme o rebelech, sadistech a packalech. Ne, z tohohle pracovního zařazení jsem žádnou radost neměl, aťsi bylo jen krátkodobý. Nicméně jsem věděl, co se ode mě čeká. Zdvořilá prosba náčelníka mi samozřejmě byla rozkazem.
Po příletu jsem se hlásil u Vitaleho Nighta, místního gangsterskýho potentáta, kterej velel okolní tundře, kam až oko dohlídlo. Asi tak středně silnej chlap; hranatej od orlího nosu až po kostnatý ruce a ostrý kolena. Lesklý šednoucí vlasy a hadry šitý na míru – takovej rádoby Frank Sinatra.
Night se vyšplhal po chicagským služebním žebříčku tím, že dělal prvotřídního poskoka lidem o generaci starším, než jsem já. Uměl tasit rychle jak pistolník z Divokýho západu a na kontě měl hromadu mrtvol. Sám jsem ho viděl na střelnici v akci. „Rychle“ nebyl přesnej popis. Vypadalo to, že se mu pistole teleportovala z pouzdra rovnou do ruky, a vzápětí vyprázdnil zásobník do terče, všechno do černýho středu, kterej měl průměr jako pěťák.
Chlap bez výčitek svědomí, tak zněl všeobecnej názor na Vitaleho Nighta. Mezi gangsterama je těžký vysloužit si větší kompliment. Proč ho mocipáni vodlifrovali na Aljašku, bylo záhadou. Kolovala spousta zvěstí – že někoho voddělal bez souhlasu shůry; že přebral milenku někomu, komu neměl; že se křivě kouknul na šéfa. Mohl to bejt kterejkoli z těchhle přestupků, anebo žádnej.
V poslední době měl Night na starosti nejrůznější čachry mezi Nome a Prudhoe Bay. Drogy, zbraně, hazard, prostituci; všecko, co mohlo zvednout morálku osamělejm členům posádek velkejch rybářskejch lodí a buranům z ropnejch polí, který v Zemi půlnočního slunce dřeli do úmoru. Lidi z Outfitu Aljašku milovali – námořní trasy doširoka otevřený, tráva snad nejkvalitnější v Severní Americe a nekonečnej proud ropnejch peněz, který ve finále natekly šéfům do kapes. Udržovat všechno na Aljašce úspěšně v provozu znamenalo umět rozpoznat, který chlapi se dokážou popasovat s extrémama světla a tmy a permanentně hnusným počasím.
Jakej byl můj úkol? Nahnat strach pár Nightovým podřízeným, kteří trochu zaostávali v plnění úkolů, aby se k tomu nemusel snižovat on sám a zabejvat se pak tím, že jsou lidi celý zdrchaný. Vztahy v každý rodině jsou malicherný a komplikovaný – bez ohledu na to, o jakou famílii jde.
Když jste někde potřebovali člověka, kterej s převahou zvládne situaci, poslali jste tam Izajáše Coleridge. Byl jsem něco jako zlatej standard. Znáte ty filmy z produkce Alberta Broccoliho o jednom světově proslulým špiónovi? V každým z těchhle filmů číhá někde v pozadí hrozivej, náramně udělanej vazoun v pěkným obleku. Zabíjí lidi, který naštvou jeho šéfa – padoucha všech padouchů. Tak tenhle vazoun, to jsem byl já.
Prvních pár tejdnů v Nome proběhlo hladce. Tupci, který jsem přijel vyděsit, se jen koukli, jaký dělám ramena, a hned začali sekat dobrotu. Prostě lehce vydělaný prachy. Většinou jsme mastili karty a trávili pěknou část každýho večera chlastáním v jedný z tuctu místních hospod. Sblížil jsem se s místním personálem, obzvlášť s chlápkem, kterej u Nighta fidlal druhý housle, s Tonym Becchim (aka Tonym Pugétem), břichatým gangsterem ze starý školy. Což znamenalo ze středověku.
Stejně jako já, i Tony Pugét v tomhle konkrétním divadelním představení jenom hostoval. Chicago rozhodlo, že Nightovi by se hodilo nadání postaršího vyrovnanýho gangstera; ne napořád, jen tak na rok nebo dva. Tony P. byl původně z Floridy, takže illinoiský počasí nenáviděl. No, a počasí na Aljašce nenáviděl ještě mnohem víc. Nechal jsem ho u jeho přesvědčení, že tenhle pocit máme společnej. Došel k němu na základě skutečnosti, že jsem napůl Maor. Vytvořili jsme si z toho takovou humornou scénku, která se odvíjela asi takhle:
Co dělá kurva Maor na Aljašce? zeptal se on.
Sere rampouchy, na to já. Jaká je na dnešek předpověď?
Ráno částečně na hovno, odpoledne přechodně na hovno a večer na hovno skoro furt.
Divný bylo, že nakonec jsem si musel pořád častěji klást tutéž otázku: co tady vlastně dělám? Místo abych se řídil tímhle instinktem, o kterým jsem se už naučil, že je to můj anděl strážnej, kopnul jsem do sebe dalšího panáka a čekal, až mi dá pokoj.
A takhle jsem v tom pokračoval, dokud nebylo najednou pozdě.


2/
Všechno se to posralo na lehkým člunu v Čukotským moři. Moje čím dál vrtkavější povaha mi posílala spousty výstražnejch znamení. Měl jsem to předvídat, měl jsem si uvědomit, co po mně moje duše žádá.
Celá ta šaškárna začala jít do kytek v den, kdy Vitale Night nařídil, aby ho hrstka jeho lidí doprovodila na krátkej let do soukromý lovecký chaty poblíž Kotzebue. Důvod cesty odmítl uvíst, a když jsem na něm vyzvídal, jen se samolibě ušklíbl. Velitele se dvakrát neptáte; držíte jazyk za zuby a čekáte, co bude.
A bylo tohle: naskládali jsme se do malýho dvouvrtulovýho letadla a odfrčeli na sever do primitivní lovecký chaty na opuštěným pobřeží. Chata mi připadla sice spartánsky zařízená, ale docela klasa. Byl to srub, jak by člověk čekal, a výzdobu tvořily hlavy ledních medvědů a fotky nejrůznějších hlavounů a chlápků z Rat Packu.
Vitale Night uspořádal pořádnou párty. Dotáhl bednu šampaňskýho a spoustu koksu a společnost drsňáků rozveselovalo pár sněžnejch králíčků. Já seděl zadumaně v rohu a pil mnohem víc, než bylo zdrávo. Ráno jsem dovrávoral dolů po schodech, zrovna když Night a Tony P. vybalovali pušky a sady stahovacích nožů. Rozkládali to svý nářadíčko po praporovině rozprostřený na jídelním stole a přitom se na mě šklebili a pošťuchovali se. Na sobě měli vlněný košile, vlněný kalhoty a těžký zimní boty. Ty jejich škleby věštily, že se blíží něco strašnýho. Zbejvalo už jen čekat, jakou to na sebe vezme podobu.
Vitale Night kontroloval teleskop na pušce.
„Coleridgi. Slyšel jsem, že seš lovec.“ Namířil mi tím kanónem na hlavu a vystřelil naprázdno. „Kristepane, přestaň se tak kabonit. Vyděsíš holky. Jen do tebe trochu reju, no.“ On a Tony P. se zhluboka, upřímně rozesmáli.
Došel jsem k baru, popadl láhev Knob Creek a nalil si velkýho panáka k snídani. Než přijel velkej teréňák, flaška se povážlivě vyprázdnila.
Půltuctu se nás vecpalo do stísněný kabiny a vyjeli jsme na pobřežní led. Vozidlo rachotilo na kovovejch pásech, který se zakusovaly do modrobílejch hřbetů stlačenýho ledu. Na nebi se sbíraly nízký, těžký mraky a splývaly s lehkou mlhou. Nakonec se kry začaly rozjíždět do otevřenýho moře. Čekal na nás dlouhej dřevěnej člun, u kormidla seděl kdosi z místních. Všichni si přes zimní kabáty natáhli větrovky a nahrnuli se do člunu. Rozštěkaly se dva motory Evinrude a kormidelník s náma vyrazil do slaný mlhy.
„Co máme v merku?“ zeptal jsem se Tonyho Pugéta.
„Stádo mrožů,“ křikl na mě přes řev motorů. „Zimujou na ledovcích u pobřeží. Nahrabem si hafo těch jejich tesáků!“
Skrz mraky se prožralo slunce.

Gnóm! opět vydal Lairda Barrona

Nakladatelství Gnóm!, které vzniklo na jaře 2016, vydalo letos v srpnu svou osmou knihu. I v tomto případě se jedná o pokus najít „to nejlepší“ (rozuměj: literárně nejzajímavější) ze současné angloamerické žánrové tvorby, mapované zcela libovolně napříč žánry.
Gnóm! dosud vydal jednu malou antologii ženských sci-fi/fantasy autorek, jednu science fiction, jednu poetickou postapokalyptickou sci-fi/fantasy, tři sbírky hororových povídek od tří různých autorů, jednu sbírku esejů o fantastické literatuře jako takové a nyní přichází s krimithrillerem. Zároveň se jedná o druhou knihu aljašského rodáka Lairda Barrona vydanou v tomto nakladatelství.
Barron si u českých hororových fanoušků snad již jakousi reputaci vydobyl, a zcela jistě si získal pozornost akademiků (členů Akademie science fiction, fantasy a hororu), kteří loni jeho povídkovou sbírku Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (Gnóm!, 2017) ocenili hned dvěma sfingami – za nejlepší horor a za nejlepší povídky.
Samozřejmě, že není na světě člověk ten, aby se líbil lidem všem, a tak se našli i čtenáři, kteří byli uvedenou knihou o to více zklamáni, protože nesplnila jejich očekávání, na žánr hororu obvykle kladená. Tito čtenáři mají jistě pravdu. Barron sám přiznává, že v průběhu svého aljašského dětství, tráveného v naprostém odloučení od zbytku světa, hltal světovou literaturu ze sbírky knihomolských rodičů, jak mu co přišlo pod ruku, a vůbec se nestihl zúčastnit učených disputací o tom, „jak se má správně psát náš žánr“, které jsou v každé komunitě obvyklé. Což znamená, že vyrostl doslova jako dříví v lese a dozrál v autora, který si píše zcela tak, jak uzná za vhodné on sám, a ještě k tomu drze prohlašuje, že „dobré nebo špatné psaní nebylo nikdy definováno žánrovými kategoriemi nebo jejich absencí.“
Vzhledem k takovému přístupu asi nikoho nepřekvapí, že Barron není autor, který by se striktně držel jen jedné literární metody nebo jen jediného žánru, a že v poslední době expanduje i mimo horor.
Abychom na vlastní kůži okusili Barronovo literární skotačení, přinesl letos Gnóm! jeho relativní (loňskou) novinku, krimithriller z mafiánského prostředí nazvanou Krev je můj chleba (v orig. Blood Standard), v němž autor stvořil zcela nového hrdinu, neobvykle fyzicky silného a odolného Izajáše Coleridge, který je, zjednodušeně řečeno, zlý a cynický, ale má dobré a světovou mytologií poučené srdce.
Soudě podle dosavadních ohlasů oceňují čeští čtenáři na knize její jazykovou bohatost, „hlášky“ a svižné tempo, což jsou vlastnosti, kterými se dost liší od autorových zádumčivých a ponurých hororů. Zároveň však ti, kdo si Barrona oblíbili již dříve, o nic nepřijdou, neboť i v krajině zbavené (prozatím) všech fantastických prvků zůstává aljašský samotář zcela sám sebou, jeho pohled na vesmír je stále stejně temný a dokonce bychom si troufli říct, že ústy Izajáše, který miluje psy a nevěří lidem, k nám promlouvá dosud nejautobiografičtěji autor sám.

Gnóm!Z jiného soudkuDetektivkaL. Barron
Kategorie: Bloggeři, JFK

AUDIOKNIHA: Anthony Ryan - Oheň probuzení

Agent JFK - 14. Říjen 2019 - 16:55

Milovníci dračí fantastiky pozor! Na český trh se dostávají příbuzní draků: draggové v audioknize Oheň probuzení. Jedná se o první díl trilogie Draconis Memoria od skotského autora Anthony Ryana. Draci, tedy draggové, se ocitají na pokraji vyhubení. Jejich krev skrývá velkou moc a tajemství. Ne všechna jsou lidem známa. Pátrání po nich začíná.

Ve světe Anthony Ryana se rodí výjimeční lidé. Tací, kteří mohou vypít krev draggů a místo toho, aby je sežehla na prach, získají nadlidské schopnosti. Každý dragg má jiné zbarvení a od toho se odvíjí i barva jejich krve a schopnosti, které propůjčuje. Tito vyvolení se nazývají Krvožehnaní a společnost si o nich vede přísné záznamy, aby žádný neunikl. Válka s Korvantinskou říší je na spadnutí a Kovolodní obchodní syndikát potřebuje každého na své straně. Čeho se ale nedostává, je samotná krev. Draggové jsou na pokraji vyhynutí a zachránit říši může jen nález Bílého dragga. Mytického tvora ze starých bájí, jehož krev propůjčuje netušenou moc.

Děj knihy je rozdělen do tří částí, které se navzájem prolínají. Vypráví osudy zdánlivě nesourodých osobností. Prvním z nich je Lizzane Lethridgová. Tajná agentka a nájemná vražedkyně Syndikátu, jejíž otec byl významný vědec. Je vyslána po stopách jedné své předchůdkyně. Její pátrání se nakonec vzdor jejím zkušenostem a ostražitosti stane velice osobním.

Claydon Torcreek je neregistrovaný Krvožehnaný. Pohybuje se v podsvětí jako zlodějíček. Zavržený vlastní rodinou. S tou ale bude muset opět navázat spolupráci, protože mu začne jít doslova o život. Stane se zaměstnancem Syndikátu a najde více než jen pomstu.

Posledním hrdinou je mladý podporučík na Kovolodním křižníku. Po prohrané bitvě, kterou sotva přežije, se dostává až na konec světa. Tam, kde ožívají legendy, včetně té o Bílém draggovi.

Oheň probuzení lze považovat za příjemné rozvíření vod s dračí tématikou. Kombinace steampunku a dračích legend je nenásilná a příjemná. Autor postupně dávkuje informace z historie Syndikátu, minulosti hlavních hrdinů i samotných draggů. S každou novou kapitolou se dozvídáme více a jsme tak ve stálém napětí. Fanoušci bojových scén si na své příliš nepřijdou. Bitvy jsou sice propracované, ale spíše se odehrávají na pozadí skrze osudy hrdinů. Není jim věnován samostatný prostor. Vykreslení hlavních postav se zdá zpočátku fádním, některé linie mohou být zdlouhavé kvůli absenci sympatií vůči dané osobě, ale brzy je čtenář pozná lépe a krize je zažehnána. Přejmenování draků na draggy nepovažuji za šťastné. Všem je jasné, o jaká stvoření se jedná a kreativita z pozměněného názvu také nečpí, ale děj to výrazně neruší.

Čtený projev Vasila Fridricha není špatný. Příjemný hrubší hlas se hodí pro tento typ příběhu. Přednáší plynule a herecký projev není nějak výrazný. Nestrhává pozornost od děje, a tak se můžete v klidu soustředit na knihu. Brzy zjistíte, že jeho samotného vlastně ani nevnímáte.

Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl trilogie, lze pouze konstatovat vydařený start. Otázkou zůstává, jak se povede autorovi dál.


Oheň probuzení
Anthony Ryan

Série: Draconis Memoria
Interpret: Vasil Fridrich
Vydavatelství: Audiotéka, Bookmedia
Rok: 2019
Doporučená prodejní cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyA. RyanAudioknihaAudioknihyAudiotéka.czV. Fridrich
Kategorie: Bloggeři, JFK

Batman v černé a bílé (sborník)

Schefikův blog - 14. Říjen 2019 - 16:41
ANOTACE: Temný rytíř v černé a bílé! Sborník, na kterém se sešli ti nejslavnější kreslíři a scenáristé z komiksové branže s jediným úkolem: vytvořit skvělý Batmanův příběh zcela bez barev. Jen v černé a bílé. Měli se soustředit na to nejpodstatnější: Na světlo a stín. Na lásku a nenávist. Na dobro a zlo. Na Batmana. [...]
Kategorie: Bloggeři

Dan Abnett – Aquaman 3: Koruna Atlantidy (Rebirth)

Schefikův blog - 14. Říjen 2019 - 9:32
  ANOTACE: Válka skončila… ale dokáže Aquaman žít v míru? Ničivá válka mezi Spojenými státy a Atlantidou byla zásluhou Aquamana odvrácena. Odměnou za nastolení míru je králi Atlantidy respekt a uznání, které se mu vyhýbaly… a nová skupina zarytých „Aquafanoušků“, jaké by vůbec nečekal. Ale zvýšený zájem z veřejnosti dělá z Aquamana cíl. Je tu [...]
Kategorie: Bloggeři

N. K. Jemisin – Brána z obelisků

Schefikův blog - 11. Říjen 2019 - 15:26
  ANOTACE: Takhle vypadá konec světa… ten poslední. Období konců je čím dál temnější a na civilizaci se snáší dlouhá, chladná noc. Alabastr Desetiprstenář — šílenec, ničitel světa, spasitel — se vrátil a má za úkol vycvičit svou následovnici Essun a tím jednou provždy zpečetit osud Tišiny. Její ztracená dcera Nassun zatím kdesi daleko sbírá [...]
Kategorie: Bloggeři

M. Carey & B. Willingham – Mezi řádky #9: Mýty mezi řádky

Schefikův blog - 11. Říjen 2019 - 11:24
  ANOTACE: KDYŽ SE SRAZÍ LEGENDA A MÝTUS Tom Taylor byl vytržen ze všedního života, aby bojoval s démonickým spolkem, který chce navždy zničit nadpřirozenou moc vyprávění. A pak je povolán do úplně jiné bitvy. Ve světě Mýtů – zhmotněných postav z bájí, legend, pohádek a dětských říkanek – ohrožuje veškerou existenci síla ryzí temnoty. [...]
Kategorie: Bloggeři

#2047: Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: Quasar

Comics Blog - 10. Říjen 2019 - 10:15

Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: QuasarVydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 1 až 9 série "Quasar" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Mark Gruenwald
Kresba: Paul Ryan, Mike Manley

Nečekal jsem od tohoto komiksu nic skvělého a to jsem nakonec ani nedostal. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: Quasar" vypráví o hrdinovi, který y klidně nemusel vzniknout, protože na něm není nic speciálního. Na jednu stranu v něm uvidíte Supermana, protože má skvělé schopnosti, na straně druhé má schopnosti, které jsou hodně podobné těm Green Lanternovým, provokativně jsou Quasarovy konstrukty ještě ve žluté, která - jak víme - je jediná barva, jež dokáže Green Lanternovy konstrukty narušit, respektive jeho konstrukty na ní nemají vliv. Což je celkem jedno, protože setkání těch dvou postav není nijak moc pravděpodobné. Je to ale rozhodně zajímavá úvaha, která byla probírána na různých fórech. Quasar má dost ale i z dalších hrdinů - najdete zde něco z Tonyho Starka, s Mar-Vella, což je asi celkem logické, vzhledem k úboru i náramkům, a jelikož je tak nějak uťápnutý, celkem snadno se obloukem vrátíme nikoli přímo k Supermanovi, ale k jeho lidskému alter egu, Clarku Kentovi.

Wendell Vaughn, jak se Quasar oficiálně jmenuje, protože je to člověk, který získal schopnosti, je postavou, která v sobě má určitý potenciál, který byl ale zabit, minimálně v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: Quasar", celkem nudnými epizodami o tom, jak bojuje s méně či ještě méně známými záporáky, které si Mark Gruenwald mohl vytáhnout z Marvel Universe - a kteří zrovna byli na skladě. A kromě toho, aby Quasar nebyl jen postavou ve své sérii, která nemá návaznost na další série Marvelu, tak se objevuje v jeho příbězích celkem zástup postav, který upozorňuje na to, že hrdina naskočil do fungujícího univerza. Takže tu dojde na Human Torche, Spider-Mana, Captaina Americu, i když na toho jen velmi krátce, Venoma a Pozorovatele. Ten zástup je celkem zajímavý, ale jejich role je podružná. Hlavně proto - alespoň v mém případě - že bych stál spíše o vývoj postavy než jen o nějaké potyčky.

Wendell má naznačen celkem dobrý vývoj - ale jen naznačen. Chce si založit malou společnost, která se zaměřuje na bezpečnostní systémy. Pronajme si kancelář v jedné z budov, které budou v New Yorku nejdražší, z hecu vezme první ženskou, která mu projde před očima, ale kde na to v tu chvíli vzal peníze... To se neřeší. Stejně jako první zakázka, ta přijde tak nějak náhodou a jak ji vlastně splní... to je vlastně hotový zázrak. Amerika se pak skutečně jeví jako země zaslíbená, kde je byznys neskutečně jednoduchou záležitostí. Aby se ale neřeklo, tak hlavní postava celkem často remcá o tom, že potřebuje peníze, že musí nějak žít. Spát očividně nemusí, protože to, co zvládá, to je opravdu časově neuvěřitelné. Asi by se mi víc líbilo, kdyby to byl zadlužený člověk, který má problémy s tím, že je nevyspalý, psychicky se hroutí, lidi na něj kašlou, protože není schopen plnit svoje sliby. To by se mi líbilo, to by byla jiná, zajímavá postava. Takhle je to jen takový blbounek, který rozdává rány energetickými konstrukty a všechno mu vychází, protože svět je prostě dobrý... Bych si blinknul.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: Quasar" není tak špatná, jak by se dalo z předchozího popisu vydedukovat. Je to je prostě jednoduchá zábava, která se točí kolem toho, že je Quasar vyslancem jakési divné entity a jeho smyslem je hledat po Zemi mimozemšťany, což je takové celkem divné, když Eon - ona entita - je celkem schopen sám mimozemšťany vyhledat a nejspíš i najít. Quasar tak vyznívá jen jako obyčejná loutka, která nemá moc vlastní hlavu, poletuje si a před sebou má různorodé příběhy, nic, co by se skutečně nějak víc rozvíjelo, i když náznaky nějaké větší ságy zde jsou. Série se dostala až k dílu číslo 60, kdy byla uzavřena, zatím nebyla restartována. Ani k tomu není moc důvodů. Postava se zapojila do Marvel Universe a použije se tam, kde je prostě třeba. Moc víc k ničemu není. Vzhledem k tomu, jak banální Quasarovy příběhy byly, se vlastně člověk může divit, že to dotáhl až na číslo 60. Ale jak říkám, jako celkem jednoduchá - a až příliš ukecaná - zábava, to fungovat může.

Na Comics Blogu najdete:
Nejmocnější hrdinové Marvelu 1: Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 2: Spider-Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 3: Wolverine
Nejmocnější hrdinové Marvelu 4: Hawkeye
Nejmocnější hrdinové Marvelu 5: Iron Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 6: Captain America
Nejmocnější hrdinové Marvelu 7: Hulk
Nejmocnější hrdinové Marvelu 8: Power Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 9: Bratři ve zbrani
Nejmocnější hrdinové Marvelu 10: Captain Marvel
Nejmocnější hrdinové Marvelu 11: Fantastic Four
Nejmocnější hrdinové Marvelu 12: X-Men
Nejmocnější hrdinové Marvelu 13: Black Widow
Nejmocnější hrdinové Marvelu 14: Strážci galaxie
Nejmocnější hrdinové Marvelu 15: Human Torch
Nejmocnější hrdinové Marvelu 16: Vision
Nejmocnější hrdinové Marvelu 17: Falcon
Nejmocnější hrdinové Marvelu 18: Deadpool
Nejmocnější hrdinové Marvelu 19: Valkyrie
Nejmocnější hrdinové Marvelu 20: Punisher
Nejmocnější hrdinové Marvelu 21: Nick Fury
Nejmocnější hrdinové Marvelu 22: Black Panther
Nejmocnější hrdinové Marvelu 23: Mockingbird
Nejmocnější hrdinové Marvelu 24: Defenders
Nejmocnější hrdinové Marvelu 25: Daredevil
Nejmocnější hrdinové Marvelu 26: Doctor Strange
Nejmocnější hrdinové Marvelu 27: Scarlet Witch
Nejmocnější hrdinové Marvelu 28: Iron Fist
Nejmocnější hrdinové Marvelu 29: Blade
Nejmocnější hrdinové Marvelu 30: Inhumans
Nejmocnější hrdinové Marvelu 31: Beast
Nejmocnější hrdinové Marvelu 32: Thor
Nejmocnější hrdinové Marvelu 33: Shang-Chi
Nejmocnější hrdinové Marvelu 34: Warlock
Nejmocnější hrdinové Marvelu 35: Hank Pym
Nejmocnější hrdinové Marvelu 36: Herkules
Nejmocnější hrdinové Marvelu 37: Wasp
Nejmocnější hrdinové Marvelu 38: Ghost Rider
Nejmocnější hrdinové Marvelu 39: Wonder Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 40: Silver Surfer
Nejmocnější hrdinové Marvelu 41: Elektra
Nejmocnější hrdinové Marvelu 42: Black Knight
Nejmocnější hrdinové Marvelu 43: Moon Knight
Nejmocnější hrdinové Marvelu 44: Star-Lord
Nejmocnější hrdinové Marvelu 45: Mýval Rocket
Nejmocnější hrdinové Marvelu 46: Captain Britain
Nejmocnější hrdinové Marvelu 47: Nova
Nejmocnější hrdinové Marvelu 48: Machine Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 49: Spider-Woman
Nejmocnější hrdinové Marvelu 50: Ant-Man (Scott Lang)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 51: She-Hulk
Nejmocnější hrdinové Marvelu 52: Cloak a Dagger
Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel (Carol Danversová)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine
Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl
Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy
Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry
Nejmocnější hrdinové Marvelu 58: Jessica Jonesová
Nejmocnější hrdinové Marvelu 59: Winter Soldier
Nejmocnější hrdinové Marvelu 60: Young Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 61: Generation X
Nejmocnější hrdinové Marvelu 62: Invaders
Nejmocnější hrdinové Marvelu 63: West Coast Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 64: Red Hulk
Nejmocnější hrdinové Marvelu 65: Runaways
Nejmocnější hrdinové Marvelu 66: Thing
Nejmocnější hrdinové Marvelu 67: Namor
Nejmocnější hrdinové Marvelu 68: Akademie Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 69: Great Lake Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 70: Pet Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X
Nejmocnější hrdinové Marvelu 72: New Mutants
Nejmocnější hrdinové Marvelu 73: Union Jack
Nejmocnější hrdinové Marvelu 74: Spider-Man 2099
Nejmocnější hrdinové Marvelu 75: New Warriors
Nejmocnější hrdinové Marvelu 76: Excalibur
Nejmocnější hrdinové Marvelu 77: Venom (Flash Thompson)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 78: Alpha Flight
Nejmocnější hrdinové Marvelu 79: Miles Morales
Nejmocnější hrdinové Marvelu 80: Scarlet Spider (Ben Reilly)
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: China Miéville, Město & Město

Agent JFK - 10. Říjen 2019 - 1:00

Hmm, co jsem ještě nezkoušel? řekl si nejspíš jednoho dne China Miéville. No jistě, new weird sci-fi detektivku! A tak vzniklo Město & Město

O tom, jak Miéville skáče ze žánru do žánru a nějaké hranice tak maximálně přelétne pohrdavým pohledem, jsme si něco pověděli už v recenzi na Tři okamžiky exploze. A přesvědčili jsme se i o tom, že jakmile tenhle vykutálený chlapík něco vydá, odborná porota i laická veřejnost po tom okamžitě začne metat jednu literární cenu za druhou. Konkrétně za Město & Město na poličce oprašuje sošky cen Hugo, Locus, Světové ceny fantasy, ceny Arthura C. Clarka a ceny Britské asociace science fiction. Uf.

Kdesi v blíže nespecifikované oblasti jihovýchodní Evropy leží dvě města – Besźel a Ul Qoma. Vlastně tak nějak… leží v sobě. Obě města už od pradávna sdílejí stejný prostor, paralelní, chcete-li. Na některých místech se prolínají a besźelský chodec tak může obdivovat ulqomské ulice, jejich barvy, architekturu… tedy, mohl by, kdyby to nebylo trans-g. Trans-g je největší zločin, jakého se kdokoli v obou městech může dopustit a každý je od malička vychováván, aby se mu dokázal vyhnout. Není to totiž žádná sranda – vidíte ulqomské ulice, slyšíte hluk jejich dopravy a cítíte jejich vůně, zároveň je však musíte úzkostlivě nevidět, neslyšet a necítit. Protože jakmile jen o vteřinu déle spočinete pohledem na čemkoli, co není ve vašem městě, objeví se Trans-g, třetí strana, stíny, které vás seberou a už o vás nikdy nikdo neuslyší.

Tyador Borlú je inspektor a pár mrtvých už viděl. S touhle dívkou, kterou našli pobodanou na besźelském sídlišti, to ale nebude tak jednoduché, jak se na první ohledání může zdát. Vzápětí totiž vyjde najevo, že ačkoli tělo bylo pohozeno v Besźelu, vražda se odehrála v Ul Qomě. Nejjednodušší by tedy bylo předat zodpovědnost Trans-g a umýt si nad tím ruce, jenže tenhle případ je mnohem komplikovanější a vede do bludiště slepých uliček a nečekaných zákrut. A někde v tom bludišti se najednou vynoří zkazky o Orciny, tajemném třetím městě, které dosud všichni považovali za bláhovou pohádku…

Sci-fi a detektivka, to k sobě sedne už skoro přirozeně. Sci-fi, které sci-fi tak úplně není a hlásí se spíš k proudu new weird a detektivka, to k sobě sedne ještě líp. Město & Město trochu vypadá, že si ukouslo zatraceně velké sousto z obou žánrů a možná bude mít problémy ho rozkousat, ale obavy jsou zbytečné. Všechno totiž dokonale spojuje město, respektive města. Ta tady hrají hlavní roli, ta vystupují jako ústřední postava. Zdánlivě jednoduchý námět je neuvěřitelně propracovaný a pozvedá již poněkud vyčpělou detektivní zápletku kamsi do „závratných metafyzických a uměleckých výšek“, jak trochu nadneseně deklamuje obálka.

Miéville vám od první stránky nic neusnadní, hodí vás do Besźelu a vy se teď snažte nedopustit se trans-g. Borlú je naštěstí obratný a sympatický průvodce, trochu zamlklý a melancholický detektiv netrpí neduhy svých severských kolegů, pije pouze občas a milenky má jen dvě. Není to sarkastický mizera se sklony k násilí, ale spíš zasmušilý městský chodec. Možná to nebude váš nejlepší kamarád, ale k pomyšlení, že někde v prostoru mezi městy se mu nenávratně mění život, pravděpodobně nebudete chladnokrevní.

Musím přiznat, že typicky detektivní frenetické zakončení, kdy se najednou běhá z místa na místo a všem všechno náhle dojde během lusknutí prstů, mě trochu ztratilo. Ostatně to často bývá nejslabší místo žánru, záhada je fuč a teď musí něco přijít místo ní, aby se udržela čtenářova pozornost, a tak se střílí ze všech stran. Miéville se tomu sice částečně dokázal vyhnout a zakončit svůj městský opus důstojně, přesto mi bylo lépe kdesi uprostřed. To „uprostřed“ (a na začátku) je ovšem fenomenální. Takže ano, mít k dispozici nějakou literární cenu, metám ji po Městě & Městě taky.

China Miéville, Město & Město
Původní vydání: The City & The City, 2009
Rok vydání: 2019 (2. vydání)
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: Laser
Stran: 368
Cena: 379 Kč
 

LiteraturaRecenzeEuromedia GroupLaser-booksC. MiévilleNew weird
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2046: Usagi Yojimbo 32: Záhady

Comics Blog - 9. Říjen 2019 - 16:28

Usagi Yojimbo 32: Záhady (Usagi Yojimbo: Mysteries)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 159 až 165 série "Usagi Yojimbo" u Dark Horse. Souborně vyšlo v roce 2018 v nakladatelství Dark Horse. České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Stan SakaiKresba: Stan Sakai
Ano, může se to stát i Stanovi Sakaiovi. Kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" není rozhodně špatnou knihou, ale na Stanovu standardní úroveň je to přece jen něco, co není až tak jedinečné. Přece jen, jste zvyklí na to, že sází jeden skvělý příběh za druhým. Tady to také není vyloženě výjimka, ty příběhy, které jsou zde prezentovány, jsou skvělé, ale najednou máte pocit, že už i Stan trochu jede na setrvačnost, že se malinko zasekl, jako kdyby nechtěl ušáka někam víc posunout, jako kdyby se mu zalíbilo u detektivních příběhů, a tak u nich zůstal. Není to špatné, ty příběhy jsou zajímavé, dobře se čtou, dokonce je v nich něco víc, než by se na první pohled zdálo, ale po dočtení jsem si trochu posteskl, že tohle je sice pořád super, ale něco tomu malinko chybí. Něco, co by i tuhle knížku dělalo naprosto úžasnou.

Kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" obsahuje celkem čtyři příběhy, které byly původně rozdělené do sedmi sešitů a k tomu ještě dva krátké bonusové komiks s Chibi Usagim, což je taková ta karikovaná verze Usagiho, která je roztomilá a má velkou hlavu. nás ale přece jen budou více zajímat ty dlouhé příběhy, přece jenom, to, co prezentuje Chibi Usagi jsou spíš jen takové milé bonusy. Knihu "Usagi Yojimbo 32: Záhady" otevírá komiks "Hatamotova dcera" a otevírá ho rovnou dramatickou scénou. Muž s malou dcerou uniká lesem, ale nedokáže zmizet. Naštěstí se dívka schová, než jejího otce zabijí. A dívku nalezne - jak jinak - Usagi. Ten ji dovede do města, kde je inspektorem Ishida a společně případ řeší. Stan Sakai tak vlastně příběh použil nejen k vyprávění detektivní zápletky, ale i tomu, aby dostal Usagiho do společnosti Ishidy na delší dobu. To se ukazuje i v dalším příběhu, pojmenovaném "Smrtící fugu". V mysli mi uvízl nejvíce, protože Stan Sakai zde skvěle používá jedno z japonských specifických jídel pro zápletku, která je velmi dobře vygradována.

Následuje povídka "Tělo v knihovně", která je rozdělena rovnou na dvě části, protože postavy jako Kitsune si prostě víc místa zaslouží. Takže v tomto příběhu máme rovnou tři oblíbené postavy, kromě Usagiho a Kitsune je to samozřejmě také Ishida. Nechybí vám taky Gen už delší dobu? Nebo jiné postavy z Usagiho života a jeho minulosti? ně už celkem jo, a to i přesto, že Ishida je skvělá postava a rychle se stal mým oblíbencem. Ale Usagiho svět se najednou smrskl na detektivní příběhy. Jsou dobré, ale najednou je to i celkem jednotvárné. Aby Stan Sakai ale ukázal své vypravěčské schopnosti, napsal příběh "Past na myši", který má rovnou tři části a který nám ukazuje, že první tři komiksy v knize "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nebyly jen samostatné povídky, ale jsou to příběhy, jež jsou provázané a mají hlubší význam. Dozvíme se jaký, ale rozuzlení v knize "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nečekejte.

A následují ještě dva roztomilé příběhy, které si užijete jako třešničku navíc. Kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nepřináší z hlediska série vyloženě jedinečné a naprosto uchvacující příběhy, ale Stanovi Sakaiovi se musí nechat, že i u třicátého druhého dílu dokáže přijít se zápletkou, která vás navnadí na to, co se bude dít dál. A jelikož zase tak často cliffhangery nenechává, je to i z tohoto hlediska něčím jiné. I když se mi kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nelíbila tolik, jaké jiné díly s ušákem, pořád se nedá popřít, že je Stan Sakai skvělým vypravěčem, který má co vyprávět. A jeho práce s japonskými reáliemi, hlavně tedy v příběh "Smrtící fugu" je úchvatná. Ke všemu je to doplněno i skvělou kresbou. Dověděl jsem se, že Usagi má vycházet u IDW v barvě. Trochu bych se bál, že to naruší příběhu s dlouhouchým roninem, ale docela rád se nechám překvapit.
Komiks "Usagi Yojimbo 32: Záhady" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:Usagi Yojimbo 1: RoninUsagi Yojimbo 2: SamurajUsagi Yojimbo 3: Cesta poutníkaUsagi Yojimbo 4: Spiknutí drakaUsagi Yojimbo 5: Kozel samotář a dítěUsagi Yojimbo 6: KruhyUsagi Yojimbo 7: Genův příběhUsagi Yojimbo 8: Stíny smrti
Usagi Yojimbo 9: Daisho
Usagi Yojimbo 10: Mezi životem a smrtí
Usagi Yojimbo 11: Roční období
Usagi Yojimbo 12: Ostří trav
Usagi Yojimbo 13: Šedé stíny
Usagi Yojimbo 14: Maska démona
Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II - Pouť do svatyně Atsuta
Usagi Yojimbo 16: Bezměsíčná noc
Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji
Usagi Yojimbo 18: Na cestách s Jotarem
Usagi Yojimbo 19: Otcové a synové
Usagi Yojimbo 20: Záblesky smrti
Usagi Yojimbo 21: Matka hor
Usagi Yojimbo 22: Příběh Tomoe
Usagi Yojimbo 23: Most slz
Usagi Yojimbo 24: Návrat Černé duše
Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku
Usagi Yojimbo 26: Zrádci země
Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo
Usagi Yojimbo 28: Červený škorpion
Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo
Usagi Yojimbo 30: Zloději a špehové
Usagi Yojimbo 31: Pekelná malba
Usagi Yojimbo: SensoUsagi Yojimbo: YokaiVesmírný Usagi
Kategorie: Bloggeři

[RECENZE] | Blake Charlton - Čarotepec

Knižní Kukátko - 9. Říjen 2019 - 15:09

Představte si svět plný knih a magických svitků. A podle toho, jak je dokážete číst a reprodukovat, jste schopni využívat magii. Představte si, že jste jeden z těch, co to nedokáží. Tak takhle přesně začíná příběh Nicodema Weala.
Na první pohled by se mohlo zdát, že Čarotepec je pouze další braková fantasy literatura. V některých chvílích tomu tak skutečně je, ale v těch dalších je to dílo, které oplývá  neskutečným potenciálem a originálním přístupem k pojetí mechanismů ve fantasy literatuře, navíc ve spojení s knihami a literaturou. Myšlenka, že ne všichni mágové s magickými schopnostmi jsou však schopni kouzlit, je velmi zajímavá a působí jako paralela například k lidem s dyslexií či dysgrafií.
Nicodemus Weal se zprvu představuje jako kakograf, tedy člověk, který má magický potenciál, ale nedokáže jej řádně využít. Později to vypadá, že by mohl svým způsobem vyvoleným, Alkyónem, zachráncem světa. Jenže velmi snadno může být i tím, který celý svět zničí. Právě díky tomuto rozcestí je po celou dobu v knize určité napětí a nic není úplně prvoplánové.

Pokud máte rádi konzervativnější fantasy literaturu plnou čarodějů, magie a fantaskních bytostí, je Čarotepec ideální čtení. Dobrodružství čiší z každé přečtené stránky. Škoda však je, že příběh končí dost otevřeně a český čtenář stále nemá možnost přečíst si v překladu další díl, který by mohl na mnoho otázek odpovědět. Čarotepce rozhodně doporučuji a budu jen doufat, že v budoucnu ještě narazím na další podobnou literaturu, při jejímž čtení budu prožívat tu správnou atmosféru.
◀ Hodnocení: 75 % ▶Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Laser.
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: Jay Kristoff, Nikdynoc

Agent JFK - 9. Říjen 2019 - 1:00

Její otec byl popraven jako zrádce a zbytek její rodiny uvězněn. Mia Corvere, vyvolená bohyně Noci, se rozhodne vstoupit do kacířské Rudé církve a stát se vražedkyní, aby se mohla pomstít. A nic menšího než smrt nejvýznamnějších představitelů republiky nebude její pomstě stačit.

Představte si svět ne nepodobný antickému Římu a město ne nepodobném Benátkám. Představte si tři slunce křižující oblohu, každé halící svět do jiného barevného odstínu, slunce, která téměř nikdy nezapadají. Představte si, jak málo je v tomto světě stínů. A pak si představte dívku, která jim může poroučet. Mia právě spáchala svou první vraždu ve jménu bohyně noci Niah a nyní se vydává pryč z rodného města najít Rudou církev. Toto společenství profesionálních vrahů je pronásledováno napříč celou republikou a ona se chce stát jeho součástí, aby tak dostala prostředky k vlastní pomstě. Při svém výcviku, po kterém bude mít šanci stát se jednou z vražedkyň ve službách církve, potkává mnoho dalších, kteří usilují o stejný cíl. Vedlejší postavy hrají až na Miina přítele Trica většinou menší roli a mnohdy staví hlavní hrdince do cesty překážky, je to ale stále Mia, kolem koho se celý příběh točí.

Ačkoli se Jay Kristoff představování reálií věnuje spíše nenápadně, napříč celou knihou utrousil dostatek drobečků, podle kterých si můžete v hlavě jeho fiktivní svět vykreslit. Prostředí je to opravdu zajímavé a v dalších dvou dílech, které budou Nikdynoc následovat, by se z něj dalo ještě hodně vytěžit. Zatím tu máme stínového kocoura, krvavou magii a záhadné božské aspekty.

O životě Mii Corvere čtenářům vypráví jedna z dalších postav, která ale zatím zůstává anonymní. Tento vypravěč k příběhu bohatě přispívá poznámkami pod čarou, kde se dočtete jak o pikantnostech z historie republiky, tak střípky reálií nebo kousavé sarkastické komentáře. V příběhu jako takovém není nouze o nějakou tu akci, krev a násilí, od prostředí školy pro vrahy se to koneckonců dá čekat, prostor tu dokonce dostane i erotika. Díky přítomnosti vražedné surovosti by chvílemi člověk zapochyboval o tom, zda si Nikdynoc opravdu zaslouží zařazení mezi young adult literaturu. Tedy, pochyboval by o tom tak do poloviny knihy.

První polovina je patrně tou silnější částí příběhu, opatrně ale na start – na tomto místě je třeba zmínit asi nejdůležitější věc týkající se této knihy. Je možné, že ji někteří odloží už po pár stranách, protože každý nemusí skousnout autorův velmi popisný a rozvláčný styl. Tam, kde lze, Kristoff vkládá všechna možná i nemožná přirovnání a květnaté kudrlinky – mnohdy to skutečně dobře podpoří temnou a chmurnou atmosféru, na některých místech už ale autor sklouzává do lehkého absurdna, kdy jeho obraty jednoduše nezní dobře. Na druhou stranu, začátek knihy dokáže natolik zaujmout, že se jím proženete poměrně rychle a na pomalý Kristoffův jazyk si zvyknete. A ty zmíněné YA prvky? Nejdříve jen tak pozvolna vystrkují růžky, načež zhruba v polovině příběhu přijde zlom a vy je vidíte všude. A k tomu, jak temně se kniha prezentuje, zkrátka nesedí několikrát omýlaný ekvivalent toho, “jak mužný a vražedně krásný je”. Samozřejmě mě neberte špatně, do nějakého béčkového extrému v tomto ohledu Nikdynoc nesklouzává, ale přece jen, to křížení “dospělého” a “YA” žánru místy není provedeno úplně dobře. K žánrovému stereotypu trochu sklouzává i charakter hlavní hrdinky – samozřejmě je totiž Mia ve škole pro vrahy nadprůměrná a přitahuje patřičnou pozornost nejen tehdy, když se dostane do průšvihu.

Obecně se jedná o titul, který si jako čtenář naplno užijete a necháte se zlákat atraktivním světem, ale jako recenzentovi vám to nedá a budete šťourat. I přes takové lehké neduhy ale Nikdynoc obsahuje dost zajímavých a originálních konceptů, na které může nalákat. Slibuje temno a krev (což také doručuje), a jakmile si po pár stranách zvyknete na autorův styl, není těžké se celou knihou prokousat za krátkou dobu. Příběh Mii Corvere samozřejmě zůstal otevřený – kniha přímo počítá s dalším pokračováním. Jestli se ponese v podobném duchu jako Nikdynoc, nebo žánrově sklouzne blíž k YA nebo temné fantasy, uvidíme. I když spojení těchto dvou žánrů místy poměrně drhne, zatím tato série může pro zastánce obou táborů sloužit jako taková malá ochutnávka toho, co ona druhá odnož fantastiky může nabídnout.

 

Jay Kristoff – Nikdynoc
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 448, vázaná s přebalem
Překlad: Adéla Rufferová
Rok vydání: 2019
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaAlbatros mediaCooBoo
Kategorie: Bloggeři, JFK

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor - Bloggeři